Bikesharing v Česku zatím paběrkuje

Karlínské stojany totiž slouží jako ukázka pro obchodní partnery firmy Homeport, která tyto systémy paradoxně už řadu let dodává do měst ve Francii, Velké Británii nebo v Rusku. Bikesharing není ale v Česku bez naděje. První minimaliatický pokus začíná v jiné pražské čtvrti Suchdole.

Suchdolský bikesharing zatím vzniká „zdola“ mnohem menší, jde ale o nesrovnatelně levnější systém na komunitní bázi. Iniciativa Žijeme tady provozuje zdarma systém deseti stanovišť a zhruba dvaceti kol. „Používáme stará, nepotřebná kola, která vybíráme od místních obyvatel, uvedeme je do provozuschopného stavu a nabarvíme na růžovo,“ říká Martin Petřík ze sdružení Žijeme tady.

V květnu rozmístili první várku růžových kol, která byla přístupná zcela volně. Za dva dny je ale našli naházená ze skály do potoka. „Každé kolo má teď zámek s kódem, uživatel, který se u nás registruje, dostane kartičku se všemi kódy,“ vysvětluje, jak se poučili z řádění vandalů. Komunitní systém bikesharingu inspiroval další sdružení, které se chystá nápad rozvést na celopražskou úroveň a vylepšit ho pomocí mobilních aplikací.

Jak funguje bikesharing ve velkém popisuje u jednoho z karlínských stojanů majitel firmy Homeport Charles Butler: „Máme tu stanici pro osm kol. Ten, kdo má kartu nebo login a PIN, je zadá tady do klávesnice, půjčí si kolo, může jet, kam chce, a pak ho vrátí do jiné stanice.“ Stanice jsou napájené solárním panelem, kola mají speciální design, který je odolný vůči povětrnosti a nenáročný na údržbu. Jejich atypický rám navíc znesnadňuje krádeže. „Nemůžu říct, že to je nejkrásnější kolo na světě, je navržené, aby člověka odvezlo z jednoho místa na druhé. Ve větších systémech jezdí lidi průměrně čtyři kilometry. Na kole to jde podstatně rychleji než pěšky, často i rychleji než autem, pokud je zácpa. A není moc zajímavé pro zloděje,“ říká Charles.

Jeho firma vyvíjí i sofistikovanější půjčovny elektrokol se zabudovanými GPS moduly, které nabízejí další funkce. Přestože slaví úspěchy v zahraničí, firmě se zatím paradoxně nedaří prosadit bikesharing v místě, kde sídlí. „Bylo to plánováno na letošek. V Evropské unii jsou jen tři hlavní města, která nemají bikesharingový systém – Praha, Bukurešť a Sofie. Plánovalo se to, ale pak byly záplavy... Za normálních okolností už bych očekával, že tu bude. Takže snad brzo,“ doufá Charles.

„Tady poblíž funguje bikesharing pokud vím v Drážďanech, v Mnichově, ve Wroclawvi, v Krakově... Teď se završuje asi tříletý proces jeho vzniku v Budapešti, která se stala během posledních let městsko-cyklistickou Mekkou. I v tamních příšerných samosprávních a politických podmínkách se jim tam podařilo tohle zrealizovat,“ uvádí příklady z okolních zemí Vít Massare z o. s. Auto*Mat. Vznik bikesharingového systému na celopražské úrovni je podle něj spíš otázka příštího volebního období.