Češi jsou ve sběratelství na světové špičce

Češi jsou ve sběratelství na světové špici. Zdejší Klub sběratelů kuriozit oslaví 50. výročí vzniku.

Daniel Kumermann sbírá obaly od žvýkaček i další předměty se žvýkačkami spojené. V pražském bytě má pro ně vyhrazený celý jeden pokoj.

„Odhaduji to na 70 tisíc kusů. Z deseti největších sbírek na světě jich sedm bude v Česku. Nikdo neví, proč zrovna v Česku jsou lidé posedlí žvýkačkami. Sběratel sbírá všechno, i to, co se mu nelíbí.“

Největší kolekce sýrových etiket na světě

Sběratelství má vícero podob. Nároky na prostor jsou logické. Zatímco ti, kdo se zaměřují na malé předměty, jejich uskladňování ještě zvládají, jiní, sbírající objekty větších rozměrů, se ve své vášni musí krotit a častěji se předmětů vzdávat.

Své o tom ví kunsthistorik Michael Třeštík, sběratel moderního umění. Byt má naplněn takřka po okraj. „Velké formáty se už kupovat nedají. Kdybych ale objevil věc, která mne zajímá, neodolám. Sběratelství je pozitivní věc, i pocit, že něco vlastníte. Když sbírka něco znamená, je potřeba s ní něco udělat. Nemůžu chtít po svých dětech, aby celý život vláčily plátna jen proto, že se líbily mně.“

Vyřešit budoucnost své sbírky se povedlo Ladislavu Liklerovi, který předsedá Klubu sběratelů kuriozit už skoro 44 let. Vytvořil největší kolekci sýrových etiket na světě, kterou předal mlékárenské firmě Laktos. „Když sběratel odejde, rodina si myslí, že sbírka má ohromnou cenu a za rozumnou cenu ji chce prodat. Nebo naopak, celou sbírku vyhodí.“

Přelouč. Soukromé muzeum, které ve svém krámku provozuje sběratel Petr Schejbal, mapuje kompletní sortiment pardubické a přeloučské Tesly|foto: Josef Kopecký

Zajímavou skupinou, která řeší problémy s místem, jsou sběratelé rostlin. Designér Ondřej Fous vysvětluje, jak zmiňovaná vášeň funguje v současném zahradním prostoru. Ne nadarmo se podle něj hovoří o kultuře – kultuře pivoněk nebo lomikamenů.

„Sběratel načítá kulturu, příběh každé rostliny, až se mu to spojí do pavučiny jak lidských osudů, tak původu rostlin. K mnoha rostlinám se váže příběh, který by se dal srovnat s modrým mauriciem. To je magie a mystika.“

Začalo to tulipánovou horečkou v Holandsku a paradoxně nyní, v současné době, je v kurzu také cibulovina. Konkrétně sněženka. „Jedna sněženka byla tuhle zimu prodána v dražbě za 1600 liber, jediná kvetoucí cibulka!“

Sběratelství a Carl Gustav Jung

Proč vlastně sbíráme nejrůznější věci? Z hlediska psychologie převažuje názor, že jde o kompenzační chování. Jedno z psychoanalytických vysvětlení zní, že nemilované děti se potřebují obklopovat věcmi, které jim patří a které jim dodají aspoň trochu té chybějící jistoty a pocitu bezpečí.

Spousta sběratelů rozmnožila své kolekce v dospělosti, z emočního sentimentu navázali na dětské sbírky. Carl Gustav Jung na to šel přes kolektivní nevědomí a archetypy. Naši předkové přeci v minulosti sbírali ořechy a lesní plody.

Jeho přístup odpovídá novějšímu pojetí evoluční biologie. To říká, že skrze shromažďování si člověk vytvářel větší šance na přilákání partnera – signalizoval schopnost akumulovat zdroje.

Sběratelské karty Klubu českých turistů|foto: Národní park Šumava

Hromadění zásob jídla na horší časy, shánění zdrojů tepla na zimu. To je konkurenční výhoda a chování, které lze najít v živočišné říši. Člověk na rozdíl od zvířat nehromadí pouze materie nutné k přežití.

Sběratelství je koníček a radost – pokud nepůsobí problémy sběrateli či jeho okolí. Hranice mezi zdravým sběratelstvím a chorobným hromaděním může být v individuálních případech velmi tenká. Přesto existuje.

Sběratel mívá svou kolekci pod kontrolou, ve sbírce se vyzná a je na ni hrdý. Sběrač hromadí vše, co se jednou možná hodí, nedokáže skoro nic vyhodit a kontrolu nad svým nutkáním ztrácí. Za skladiště, ve kterém se neorientuje, se často stydí.

Na rozdíl od hromadění se se sběratelstvím prakticky nikdo neléčí, jak potvrdila psychiatrička Pavla Stopková z Národního ústavu duševního zdraví. „Pokud je místo, peníze a pochopení rodiny, problém není.“