Čeští krajané v Banátu
Žijí tisíc kilometrů od nás, a přece si i po skoro dvou stech letech uchovali sepětí s českou zemí, vlastí svých předků.
V šesti českých vesnicích v rumunském Banátu na jihozápadě země žije několik stovek českých krajanů. Jsou potomky přistěhovalců, které Rakousko-Uhersko vyslalo osídlit pohraničí ohrožované Osmanskou říší. Úřady slíbily půdu a obydlí a kolonisté tu našli jen hory a lesy.
Proč se vlastně Češi do Banátu vydali?
Studnicí moudrosti je v tomto směru pan Josef Kocman. Bydlí na vršku ve vsi Eibenthal, neboli Tisové údolí.
Důvody proč se sem naši krajané v 19. století vydali popisuje takto:
„Rakousko-uherské císařství to tady chtělo zalidnit. Vymysleli, jak sem lidi nalákat. Slíbili jim, že sem přijdou vykácet lesy a za to že budou slušně placení. A kdo tady bude chtít zvostat napořád, tak ten může a bude mít rozličný výhody životní, ekonomický. A politický."
Po vykácení lesů dostali krajané slíbená pole a mohli začít hospodařit.
„Ale jaké to bylo pole. Samé pařezy. Než ty pařezy vykopali, tak se nemohlo s pluhem nikde orat. Jenom motykou. Potom nasázeli brambory, fazole, hrách, kukuřici. Říká se, že Čech prý se udrží i na suchej skále. A dokáže si poradit. My jsme tady už skoro dvě stě let, a to hodně váží," popisuje těžkou situaci prvních přistěhovalců do Banátu Pan Kocman.
Jak to vypadá dnes?
Do ryze české vesnice Gerník v Rumunském Banátu vede štěrková kamenitá, občas docela i blátivá cesta plná zatáček. Na nejbližší asfaltku je to odsud devět kilometrů k břehu Dunaje a když dojedete k ceduli s nápisem Gerník, popojedete kousek dál a ocitnete se na návsi. Když ystoupíte, zjistíte, že jste vlastně v české vesnici, ovšem o několik desítek let zpátky.
Vesnice Gerník ma něco málo přes dvě stě obyvatel. Před revolucí v roce 1989 to byla skoro tisícovka, ale pak jich mnoho odešlo pryč. „Za prací, za rodiči, za dětmi. Odešli k vám do České republiky. Konečně tam mám i já tři děti," popisuje demografický vývoje vesnice Josef Merhaut, obyvatel Gerníku.
Pan Merhaut se ve vesnici stará o případné turisty, kteří sem přjedou, také pracuje v knihovně, na poli, v místním kulturním domě a maluje značky.
Půvdoně se místní obyvatelé živili zemědělstvím a hornictvím. Dnes musí za prací dojíždět do vzdálených rumunských měst a někteří až do Čech.
Ve vesnici také najdeme zdravotní sestru, která ordinuje u sebe doma. Do budoucna se ale počítá se zdravotním střediskem, které už bylo postaveno, ale zatím nemá žádné vybavení. A doktor tu také není, ale o práci by tu nouzi neměl. „Bylo by to dobré, to víte, že by to bylo dobré. Pro ty staré," říká zdravotní sestra Marie Boudová.
Jak můžeme našim krajanům pomoct?
Ve vesnicích už dnes mají hlavně díky pomoci společnosti Člověk v tísni a dalších charitativních organizací například asfaltové cesty nebo vybavenou školu. Další pomoc je ale stále potřeba.
Jednou z možností pomoci z české strany může být turismus. Přijet se v létě podívat a seznámit se s tím, jak se tu žije.
„Když sem přijede čtyřčlenná rodina strávit týden a ubytuje se u nějaké rodiny, zaplatí přibližně čtyři, pět tisíc korun za týden s polopenzí. Třeba si koupí nějaké i suvenýry a to jsou vlastně peníze odpovídající místnímu měsíčnímu platu," popisuje možnost, jak místním pomoci, Štěpán Slaný, organizátor tradičního hudebního festivalu Banát, na který srdečně zve.
Účast na něm je také jedna z možností, jak ekonomicky podpořit české vesnice v Banátu. Festival se letos koná od 19. do 23. 8.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
