Chadidža Ismailová: V Ázerbájdžánu je demokratura

Prezident Zeman minulý týden odsoudil Schwarzenbergovy výroky, které ohrožují působení českých firem v zemi. Kritičkou poměrů v Ázerbájdžánu je také investigativní novinářka pracující pro Rádio Svobodná Evropa Chadidža Ismailová.

Po kolapsu sovětského impéria měl přijít přechod k demokracii, který ale selhal. Političtí analytici pro takový režim, který panuje v Rusku i Ázerbajdžánu, razí termín demokratura. To je diktatura předstírající, že je demokracií. Nominálně se hlásí k republikánským hodnotám a lidským právům, reálně to ale nerespektuje. V Rusku to dělají rafinovaněji, u nás je to přímočařejší. Prezidentský úřad se u nás dědí z otce na syna, příslušníci prezidentské rodiny jsou oficiálně ve vedení všech větších podniků.

Je to podobné jako v Perském zálivu?

Tam je to upřímnější, oni nepředstírají, že jsou republikou nebo demokracií. Jsou tím, co o sobě říkají. U nás je to celé prostoupené pokrytectvím, což je smutné.

A jak s tímto koresponduje ázerbájdžánská ústava. Odpovídá demokratickým standardům?

Byla v pořádku. Před lety byly zákony docela dobré, dokonce docházelo k pozitivním reformám. To ale skončilo v roce 2009, kdy pomocí zmanipulovaného hlasování byla právě ústava změněna. Zrušili jsme omezení počtu prezidentských mandátů pro jednoho člověka a také zařadili nové zábrany proti svobodnému přístupu k informacím. Nedávno poslanci zpřísnili tresty za účast na pokojných demonstracích. Zahraničí třeba očekávalo, že parlament dekriminalizuje takzvané křivé nařčení v tisku. Oni ho místo toho rozšířili i na internet. Dnes tedy můžete skončit ve vězení za to, co napíšete na síti. Vláda nedávno také navrhla zakázat kontakty s Arménií na občanské úrovni, čímž by získala monopol na komunikaci s nimi. To ohrožuje například veškeré snahy občanských organizací o mírovou diplomacii. Mohou vás zadržet za pouhé kontaktování Arménů. Musí to ještě odhlasovat parlament, šance že to schválí jsou ale velké. Sama jsem zapojená do projektů s Armény a nerada bych ty vazby ztratila. Nevím vlastně, proč se o to vláda snaží. Možná je to provokace. Chtějí abychom protestovali a oni by pak mohli říct, podívejte, jsou to spojenci nepřátel!

Je tedy konflikt s Arménií v Ázerbajdžánu pořád důležité téma?

Ano. Myslím si, že nemůže nastat mír, dokud v obou zemích nebude demokracie. Vlády obou států zneužívají konflikt k vlastnímu udržení se u moci.

Jaká je dnes všeobecná nálada ve společnosti vůči Arménii?

Lidé nechtějí válku, chtějí mír, ačkoliv důstojný. To znamená, že ani ten největší pacifista v Ázerbájdžánu nebude souhlasit s výměnou míru za území, o které se válčilo (pozn. Náhorní Karabach). My jsme válku prohráli a to je také určitá zkouška. Z dvacátého století totiž plyne poučení, že není možné uznávat za správného někoho, kdo vyhrál válku násilím. Taková výhra vlastně není pravým/celkovým vítězstvím. Kvůli tomu vznikla OSN, aby předcházela takovým „vítězstvím“. Arménie nás porazila díky ruské podpoře a dnes je situace zakonzervovaná. Není ani válka, ani mír. Azeři ale na žádné územní ústupky nepřistoupí. Nenávist vůči Arménům chová jenom část lidí a je to poháněné režimní propagandou. Vláda totiž potřebuje vnějšího nepřítele.

Je tedy mezi lidmi pořád nenávist a Arménům a xenofobie?

Nepochybně je usmíření obtížné pro lidi, kteří ve válce ztratili blízké nebo viděli na vlastní oči masakry. To je přirozený zdroj nenávisti. Počet lidí v Ázerbajdžánu, kteří jsou vůči Arménům smířliví, ale nepochybně roste. Ten konflikt se ovšem nevyřeší, když o něm lidé přestanou uvažovat… Protiarménská propaganda je dnes silná i ve školách, v dětech pěstují nenávist. A to by mělo skončit, což se ale nestane bez ujednání míru, který musí být, jak už jsem řekla, rozumný a důstojný. Usmíření nicméně je možné!

Dochází ještě v Náhorním Karabachu k ozbrojeným střetům?

Ano, například za loňský rok zemřelo v bojových situacích 16 vojáků z Ázerbajdžánu.

Jaká je životní úroveň běžných Azerů? Myslím tím většinu lidí, ne chudinu ani vládnoucí politicko-ekonomickou elitu…

Průměrný plat učitele je asi 130 euro za měsíc, lékaři mají o deset euro víc. S tím se moc nedá žít. Proto je ve vzdělání i zdravotnictví hodně korupce. Vláda prezentuje falešné statistiky o ekonomickém růstu. Oficiální růst není znatelný na výši státního rozpočtu, na výběru daní… Tvrdí, že za 10 let vznikl milion pracovních míst, ale v údajích o daních tito lidé chybí. Proto je jasné, že jsou to lži. Tvrdí, že se snižuje chudoba, i to je lež. Jenom ji přestali registrovat ve statistikách. Statistiky o ekonomice tedy neodpovídají realitě. A to je nebezpečné, protože dokud vláda problém nepřizná, tak ho nebude ani řešit.

Zmínila jste problémy ve zdravotnictví a vzdělávání …

Výmluvným příkladem je zdravotní péče o děti a statistika dětské úmrtnosti. Podle UNICEF v Ázerbajdžánu umírá 46 dětí z 1000 živě narozených před pátými narozeninami. Podle vlády je to ale jenom 10 dětí. Každé čtvrté dítě je také menší v důsledku podvýživy. Vzniká tedy nová generace se špatným vzděláním, špatným zdravím a bez naděje na lepší budoucnost. Pro současný Ázerbajdžán jsou tyto otázky klíčové. Boj proti korupci ve školství a zdravotnictví i vytvoření lepších podmínek pro drobné podnikání, to jsou témata, která se dotýkají samotného přežití země. Vláda má své kašírované statistiky růstu bohatství a štěstí, to je ale jenom fasáda, která nemá co dělat s pravdou.

Jak významnou roli hraje islám v Ázerbajdžánu?

Stále významnější, za což může selhání veřejných institucí. Když se nemůžete domoct spravedlnosti u soudu, půjdete do mešity a zkusíte to přes Allháha. Přesně to lidé v Ázerbajdžánu dělají, což jako ateistka pozorují s určitými obavami. Ale prohlubování náboženského cítění, někdy dokonce fundamentalismu, vyplývá z frustrace lidí z veřejných institucí a také ze západních hodnot. Zatím ale islamisté nepředstavují rozhodující sílu v zemi. Nicméně jejich popularita roste, protože jako jediní dávají lidem naději.

A jak se na tuto konkurenci dívá vedení země v čele s prezidentem Alijevem?

Naše vláda se snaží strašit Evropu v podobném stylu jako egyptský exprezident Mubarak. Říká Západu, když nás nebudete podporovat, nahradí nás islamisté! Byl to ale ve skutečnosti Mubarak sám, kdo se zasloužil o islamizaci Egypta. Za jeho éry neúnosně rozbujela korupce a špatné řízení, a tak se lidé vrhli do náruče islamistům. Podobnou taktiku používá náš prezident Alijev. Dělá například inscenované soudní procesy s islamisty. Lidé jsou obviňováni ze zjevně nesmyslných zločinů včetně přípravy teroristických atentátů. Přiznání bývá vynucováno i mučením, tyto „výslechy“ na ministerstvu vnitřní bezpečnosti už mají i své oběti. Režim tedy nafukuje bublinu islámského radikalismu, čímž některé lidi sám radikalizuje. Zdrojem problému je tedy vláda a Evropané by jí měli přestat věřit…

Český dokumentarista Martin Mareček natočil před 8 lety film Zdroj, který ukazoval devastující dopad těžby ropy v Ázerbajdžánu na životní prostředí. Jaká je situace dnes?

Těžba a znečištění jdou stále ruku v ruce. Dokonce i některé západní těžařské firmy vypouštějí radioaktivní odpad z těžby ropy do moře. Vláda jim to v kontraktech nezakazuje. Úřady se nestarají ani o znečištěnou půdu v místech, kde je povrchová těžba. Ale to je starý problém, který vznikl se zahájením produkce už v 19. století. Zamořené půdy je za těch víc než sto let opravdu hodně. I v ropném sektoru je pochopitelně hodně korupce. Problémem je také těžba zlata. Jeho zásoby jsou v nejhezčích částech země a těží se tím nejméně šetrným způsobem. Finanční prospěch z těchto aktivit má přitom jenom úzký okruh lidí kolem prezidentovy rodiny nebo ministrů. Běžní lidé příjmy z ropy nijak nepociťují, drtivou většinu jich rozkrade „elita“, což dokazují i různá vyšetřování.

Jak vidíte šance pro demokracii a svobodu v postsovětském prostoru obecně? Na Ukrajině nebo v Gruzii se ukázalo, že pozitivní změny nemusí být nevratné…

V Ázerbajdžánu ke změně určitě dojde, protože přibývá počet lidí, kteří jsou opravdu znechucení z poměrů. Otázka je, jestli se za změnu postaví i USA, EU a další mocnosti. Nebo jestli podpoří diktátora, pokusí se udržet tuto kontrolovanou diktaturu. Změna je nevyhnutelná. Nedivila bych se ale, kdyby se Rusko pokusilo ovládnout tyto revoluční nálady ve svůj prospěch. Protože Západ mu v tom nahrává, když se chová tak stupidně. To by bylo smutné. My chceme demokratickou změnu, ale s podporou Západu. Dnes je pro něj ta pravá doba k rozhodnutí.