Čína dělá v Zambii neplechu, říká manažer společnosti na těžbu mědi
Nerostné bohatství dovedlo zatím jen hrstku chudých zemí k blahobytu. Na některé rozvojové státy minerály působí jako prokletí.
U jednoho z největších měděných dolů v Africe v důlní oblasti Copperbelt, Měděný pás, v severní Zambii má těžba kontroverzní společenské dopady.
Měď se začala na území Zambie těžit ve velkém začátkem 30. let 20. století a do konce dekády byla tehdejší severní Rhodésie největším světovým producentem mědi. I dnes je Zambie po řadě boomů i krizí měděnou velmocí, sedmá na světě.
Mědi je zapotřebí v nepřeberné škále výrobků od počítačů po elektrické kabely. Zambie je potenciálně bohatá země. Většina populace to nepociťuje a závislost slabé zambijské ekonomiky na těžbě je patrná v těchto dnech, kdy je práce v dolech utlumená kvůli nedostatku elektřiny v důsledku sucha. Útlum čínské ekonomiky srazil ceny mědi na pětileté minimum.
V hutích v Copperbeltu nadstandardní výdělky
Továrna společnosti Mopani je jedna z největších v Copperbeltu. Zaměstnává 20 tisíc lidí. Měď se dostává šachtami a po základních procedurách vyfiltrování se v surovém stavu posílá ke zpracování v Zambii a ve světě. Donedávna pracoval pro společnost Mopani v dolech Kafula.
"Celý proces je složitý. V šachtách se dolují kameny pomocí výbuchů. Pak putují výtahem na povrch, kde se drtí, po rozboru vzorků v laboratoři posílají vlakem do jiného podniku, kde se ruda koncentruje, taví a čistí."
Kafula je do zpracování mědi zasvěcený - v dolech pracoval pět let do loňska. Pak se rozhodl, že zkusí štěstí jinde a nastoupil ke studiu na univerzitu. Bude to náročná mise, peněz nemá nazbyt a tak si zkouší přivydělávat výrobou nábytku v podniku jeho bratrance.
Kafulův známý Bonaventura Moongu pracuje u tavících pecí pro konkurenční korporaci KCM. Největší investor v regionu se podle něj důsledně stará o bezpečnost dělníků a relativně slušně je platí. "To víte, v životě nikdy nejste spokojený. Platí nám víc než je zambijský průměr, minimální mzda je v naší společnosti asi 600 USD měsíčně a s tím se dá vyžít."
Doly a hutě v Copperbeltu jsou pro mladé muže příslibem nadstandardního výdělku v chudé zemi. Jsou to peníze vykoupené fyzicky náročnou prací. Té není dost pro všechny zájemce, což demonstrují hloučky mužů v pracovních oděvech, lemujících silnici. Čekají, jestli si je někdo najme alespoň na špatně placenou, krátkodobou brigádu v dolech.
Kafula ukazuje v dáli skupinu kopáčů, kteří kutají rudu s krumpáči vedle obřího dolu bez povolení. Právě při ilegální těžbě se stává nejvíc smrtelných nehod. Kamiony se surovou mědí nebo měděnými pláty vyrážejí na dlouhou cestu do přístavů v Tanzanii a JAR.
Měděná ložiska blahobyt nepřinesla
Centrem těžařské oblasti Copperbelt je půlmilionové město Kitwe, které tepe typickým africkým rytmem. Do Kitwe se za prací přistěhoval mladý ekonom Peter. V dolech pracuje jako nižší manažer. "Do dolů se lidé hrnou, protože se tam platí lépe. Pocházím z hlavního města. Abych se tam vrátil, musel bych mít důvod. Ten zatím nemám. V Copperbeltu dostávám dvojnásobek toho, co bych dostal v Lusace a vše včetně bydlení je tady levnější."
Zavření dolů v Copperbeltu by podle Petera způsobilo kolaps celého regionu. V Copperbeltu by neměl kdo financovat nemocnice, stavbu silnic, ukončit činnost by musely dodavatelské firmy, banky by přišly o klienty, soukromé školy o žáky. V Zambii prý nejsou lepší školy ani nemocnice než v Copperbeltu a sociální nadstandard zajišťují zahraniční investoři v dolování mědi.
Peter kritizuje zambijskou vládu za to, že se lépe nestará o distribuci nerostného bohatství. Stát se podle něj spokojuje s tím, že doly dávají lidem práci, o víc se nestará. Zambie stojí na chatrných základech, když 5 procent formálně zaměstnané populace musí prostřednictvím daní živit zbylých 95 procent.
"Čtyři miliony dětí v Zambii je podvyživených. To je hrozivé. Děti jsou budoucnost země, když nedokážete nakrmit svou budoucnost, je to jako pomalá otrava. Zabíjení osudu této země."
Nezvykle filozofický pohled má Peter na roli čínských investorů, kteří se během posledních let stali v zambijském těžařství klíčovým aktérem. "Miluju Čínu, je to globální hráč. Ale Čína v Africe dělá neplechu. Číňané jsou ochotní dělat dobré věci i špatné. Plení celé země. Tady povzbuzují malé farmáře i horníky bez licence, aby pracovali v riskantních podmínkách a produkci od nich ve velkém vykupují. Jsou příliš silní, než aby šli zastavit."
Číňané jsou v Africe velebení za stavbu silnic nebo přehrad i kritizovaní za to, že nedávají místním lidem práci ani know-how. Stejně ambivalentní jsou i pohledy na celé dolování nerostů v zemích, jako je Zambie.
Místní novinář Paul Shalala v reportáži odvysílané státní televizí upozornil na přesidlování farmářů kvůli novým obřím dolům. A na s tím spojené problémy s obživou a degradací zemědělské půdy. Ekologické organizace vydaly v minulosti zprávy o zamořených slumech toxickým oxidem siřičitým u měděných rafinérií nebo olovem kolem bývalých olověných dolů.
Na neblahé globální souvislosti těžby mědi v Zambii upozornil film z mezinárodního cyklu Proč chudoba? Jako vykořisťovatel je v něm prezentovaná ve Švýcarsku usídlená korporace Glencore, majitelka těžařské společnosti Mopani.
Místní státní univerzitu Měděného pásu navštěvuje 12 tisíc studentů. Drobná mladá žena jménem Batšeba pilně studuje proto, aby měla snadnější život. Pracovat by chtěla v bance. Podle ní by se Zambijci měli spíš než na těžbu mědi a jiných nerostů soustředit na turistický ruch nebo zemědělství. Měděná ložiska se jako cesta k blahobytu neosvědčila.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
