Cvičili se v socialistickém Československu palestinští teroristé?

„Co se týká Palestinců, byla zde jako první skupina lidí, kteří byli školeni, jak provádět činnost ochranky. Ovšem jejich počet – šlo o několik desítek lidí – naznačuje, že ne všichni z nich sloužili jako ochrana Jásira Arafata. A víme z jiných zdrojů, že Jásir Arafat měl onu svou, řekl bych téměř soukromou Brigádu 17. Takže patrně se jednalo o lidi z bezpečnostního aparátu OOP, a ne jenom z jeho ochranky,“ říká Karel Sieber. Badatel, který v archivu bezpečnostních složek nastudoval tisíce písemností týkajících se vztahů socialistického Československa s arabskými státy. Pochopitelně se tedy zabýval i Ústavem pro zahraniční studium Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti. Právě ten zajišťoval v Zastávce u Brna výcvik nejen Palestinců, ale i lidí z dalších zemí rozvojového světa.

„Víme, že k odborným předmětům, které se tady přednášely, patřila praktická cvičení, což ve vojenské přípravě byla také organizace střelby, léčky, pátrací akce, a co se týká té výuky státobezpečnostní, šlo o sledování, agenturní spojení, šifrování a řešení praktických operativních situací,“ dodává Sieber.

Nechme ale promluvit i člověka, který se na výuce a výcviku Palestinců přímo podílel – tehdejšího pracovníka československého Federálního ministerstva vnitra. S Českým rozhlasem promluvil pod pseudonymem Mirek a schůzka se odehrála v anonymitě jedné rušné kavárny. Na výcvik střelby Mirek vzpomíná takto:

„Popravdě řečeno jsme očekávali, že to budou dobří střelci, ale když absolvovali první cvičné střelby, tak to dopadlo katastrofálně, že by netrefili ani stodolu. Ale byli učenliví. Ale v podstatě to byla vyloženě okrajová záležitost. Žádná speciální příprava, noční střelba tam nebyla cvičená.“

Po změně režimu v roce 1989 se objevila obvinění, že socialistické Československo cvičilo v Zastávce palestinské teroristy. Oni sami to striktně popírají a argumentují třeba tím, že někteří absolventi kurzu pak dostali české občanství. „Já bych to viděl ze dvou pohledů. Zaprvé, zdali ti lidé, kteří procházeli školením, byli teroristé, a to my jsme nevěděli. Neměli jsme ani šanci to nějakým způsobem zjistit. Na druhou stranu bylo otázkou, jestli to školení obsahovalo některé speciální aspekty, které by mohly být vysvětlovány jako příprava k teroristickým akcím,“ myslí si pan Mirek. Podle něj tomu tak v žádném případě nebylo. V Zastávce se podle jeho slov učilo velmi podobně jako na Vysoké škole SNB, a také učební plány tomu odpovídaly. Jak říká, v Zastávce nepůsobili třeba vojenští odborníci, kteří by Palestince učili nějakým speciálním dovednostem.

Jásir Arafat|foto: ECAL

Bez zajímavosti není ani způsob, jakým se Palestinci do Československa dostávali – přijížděli na pasy rozličných arabských států z různých světových stran, a Praha vlastně vůbec nevěděla, o koho přesně se jedná, k jakým ozbrojeným složkám patří.

Nakolik se charakter spolupráce socialistického Československa s Palestinci vymykal tehdejší, ale i současné práci tajných služeb, o tom v analýze mluví Jan Schneider, bezpečnostní analytik serveru Česká pozice.

Mimo jiné konstatuje, že příslušný svazek o tom, co se skutečně dělo v Zastávce u Brna, se ztratil. „Takže velké detaily o tom známy nejsou. Ale co je známo, je zhruba to, že vyslovení teroristé se sem školit nešli. Většinou se sem chodili školit lidé vybraní podle určitých politických kritérií, protože na výběr posluchačů měli prý vliv pracovníci mezinárodního oddělení ÚV KSČ. To znamená, že to nemuseli být ti nejkvalitnější adepti. Možná, že to byli lidé spíš s ambicemi nebo perspektivami politickými. Na druhou stranu, nevíme další osudy těchto lidí, protože oni se po absolvování tohoto bezpečnostního a zpravodajského výcviku skutečně teroristy stát mohli,“ říká také Jan Schneider.