Do Itálie proudí stále více uprchlíků. Kam se posunula azylová politika Evropské unie?

28. listopad 2014
Zaostřeno na cizince

Denně připlouvá k břehům Itálie v průměru 500 lidí. V Evropě hledají bezpečí a místo pro nový a důstojný život.

Ten má pro ně někdy podobu lepší ekonomické situace, ale zejména s konfliktem v Sýrii a výboji Islámského státu si ho představují jako život v bezpečí. Jak se tato skutečnost týká Česka? Můžeme zavírat oči před tím, co se děje na hranicích EU, když jsou od nás daleko?

Syrští bratři Thamer a Thayer utekli před občanskou válkou v Sýrii do Libanonu, přes Egypt se dostali do Libye a odtud se rozhodli přeplout přes moře do bezpečné Evropy. Byli mezi 150 pasažéry, kteří 3. října 2013 přežili ztroskotání přeplněné lodi nedaleko italského ostrova Lampedusa. Takové štěstí nemělo 368 jejich spolupasažérů.

Ve videu natočeném pro Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky bratři vyprávějí, jak měli dříve moře rádi, ale dnes kvůli němu nemohou spát. Mají ho spojené s křikem tonoucích, tvářemi mrtvých na hladině, včetně tváří dětí a těhotných žen. Z plavby jsou dodnes silně traumatizovaní.

Podle údajů Vysokého komisaře pro uprchlíky ze začátku října dorazilo v roce 2014 k evropským břehům přes Středozemní moře 165 tisíc migrantů. V roce 2013 touto cestou přišlo 60 tisíc lidí, plus dalších 47 tisíc přes pevninskou hranici. Do Itálie, která díky vodní hranici ve Středozemním moři patří k jedné z nejexponovanějších zemí, dorazilo v letošním roce 158 tisíc lidí.

Uprchlíci v táboře

Podle Italské rady pro uprchlíky zhruba 60 tisíc z těchto běženců požádalo v Itálii o azyl. Jedná se zřejmě o roční rekord od konce druhé světové války. Současně to neznamená, že oněch skoro 160 tisíc lidí chce v Itálii zůstat. Italská rada pro uprchlíky uvádí, že dvě třetiny hodlají pokračovat do dalších států: především do Švýcarska, Německa a syrští uprchlíci hlavně do Švédska.

Operace Mare Nostrum

„Po událostech u Lampedusy byli všichni v šoku. Slyšeli jsme prohlášení, že už se něco takového nikdy nesmí stát. V praxi byli jediní, kdo ve věci něco podnikli, Italové, když spustili operaci Mare Nostrum. Za jejího trvání bylo zachráněno přes 100 000 lidských životů, to je velice konkrétní výsledek,“ bilancuje po telefonu z Bruselu Ana Fontal, mluvčí Evropské rady pro uprchlíky a exulanty (ECRE).

Převaděčství a obchod s lidmi v Evropě jsou do velké míry organizovány podobně jako pašeráctví na Blízkém východě a v Severní Africe. „Je to organizovaný, efektivní obchod. Ti lidé nemají jinou možnost, jak se dostat do zemí, kde už čekají další členové rodin. Nemají alternativu, tak volí převaděče,“ říká po telefonu z Říma Alexander Hein, ředitel Italské rady pro uprchlíky.

Cena za takový balíček může být 1000 dolarů, tedy 22 tisíc korun za osobu. Pokud běženec prchá z Turecka, může to být dvojnásobek, závisí na typu dopravního prostředku. Platí se předem a nikdo nezaručí, že vás nechytí policie, nebo že nezemřete.

Syrští běženci se už nevejdou do uprchlických táborů a musí bydlet na ulici.

V tom lepším případě jsou běženci a uprchlíci vráceni podle tzv. dublinského systému do prvního evropského státu, kam připluli ze třetí země a kde museli požádat o azyl. Kapacita přijímacích center pro uprchlíky a žadatele o azyl je v Itálii přeplněná. I když byla nedávno navýšena z 3 tisíc míst na 20 tisíc plus dalších 30 tisíc na velice krátký pobyt v ne úplně vyhovujících podmínkách.

Migranti, ale i žadatelé o azyl a uprchlíci tak musejí žít na ulici. Jejich práva garantovaná evropskými zákony nejsou respektována. Pokračuje Ana Fontal z ECRE:

„Počínání Italů na moři při zachraňování běženců si zaslouží pochvalu, ale jak s nimi potom zacházejí na pevnině, je těžké. Minulý týden zastavil Evropský soud pro lidská práva deportaci mladé afghánské rodiny ze Švýcarska do Itálie, protože nebylo jisté, že by jim Itálie zajistila ubytování. Tento verdikt ukazuje, že ne ve všech evropských zemích je situace taková, jaká má podle zákona být.“

Priorita předsednictví Itálie: migrační otázka

Evropský soud pro lidská práva se nepřímo připojil ke kritice fungování, či nefungování italského azylového systému. Apel jižních států na solidaritu, aby jim další členské státy pomohly zvládat péči o azylanty, se setkával s reakcí, že Itálie musí uvést do praxe zákony podle evropských směrnic.

italští policisté

Na problematická přijímací centra by se měl zaměřit projednávaný zákon v italském parlamentu. Měl by racionalizovat jejich kapacitu a fungování. Velikosti migračních vln nejsou konstantní a závisí na ročním období nebo aktuální válečné situaci.

Italská vláda předsedá Radě Evropské unie a řešení migrační otázky si vytýčila jako jednu z priorit. O jednom z návrhů se jedná tento týden v Římě. „Potřebujeme, aby země v jižním Středomoří spolu vedly dialog. My jakožto Evropská unie je nemůžeme jen poučovat, i ty země musí něco udělat, přiznat si, že mají problém,“ vysvětluje Aldo Amati, italský velvyslanec v Praze.

Některé státy se nechtějí zapojit do zachraňování lodí s migranty. Evropská rada pro uprchlíky a exulanty ústy Any Fontal:

„Velká Británie to zdůvodňuje tím, že to jen vybízí více lidí k plavbě do Evropy. Kde běženci mají tedy zůstat? Organizace Human Rights Watch publikovala zprávu o Libyi, v níž popisuje, že jsou lidé denně unášeni, zabíjeni a bombardováni civilisté. Doporučuje, aby státy přijímaly běžence z Libye. Je jednoduché říct, že lidé nemají nastoupit na lodě do Evropy. Ale co mají tedy dělat?“

autoři: Daniela Vrbová , sch
Spustit audio