Kácení v Bělověžském pralese kůrovce nezastaví. Nápor vyhasne sám, tvrdí polský přírodovědec

Bogdan Jaroszewicz studuje Bělověžský prales už 25 let - Foto: Viktor Daněk

Bogdan Jaroszewicz studuje Bělověžský prales už 25 letFoto: Viktor Daněk

Nejspíš už začátkem září se Soudní dvůr Evropské unie začne zabývat sporem o kácení v Bělověžském pralese. Kvůli nerespektování předběžného zákazu kácení požádala Evropská komise soud o prioritní postup. Postup polské vlády kritizují také vědci. Rektoři čtyř nejvýznamnějších polských akademických institucí napsali otevřený dopis, v kterém ministerstvo životního prostředí žádají o změnu postoje.

Mezi známé kritiky kácení v Polsku patří přírodovědec Bogdan Jaroszewicz. Bělověžský prales studuje už 25 let a v současné době vede Bělověžskou geobotanickou stanici Varšavské univerzity. Rozhovor s ním pořídil Viktor Daněk. 

Jakou hodnotu má ta část pralesa, která je mimo území národního parku?
Jeho hodnota pramení z toho, že se tam nachází velké fragmenty lesů, které nezasadil člověk. Obecně vzato, komerční lesnictví v Bělověžském pralese začalo před sto lety s první světovou válkou. Z toho usuzujeme, že pokud má nějaký porost víc než sto let, bude pravděpodobně přirozeného původu. 

Navíc, i když dříve nějakou část lesa lidé vykáceli, nebyl potom uměle obnovován. Ponechali ho takzvané přirozené sukcesi. Jestli prales vykácíme a zasadíme místo něj plantáže, ztratíme jeho přirozenost, porušíme vazby v pralese, následovat bude degradace výskytu různých vzácných druhů, které jsou často málo mobilní. 

Kolik takových původních lesů mimo národní park zbylo?
To záleží na definici. Různí odborníci se na to dívají odlišně. Ale i radikální „prolesničtí“ autoři uvádějí, že mimo národní park je 10 % lesa přirozeným pralesem. A na druhé straně jsou autoři, podle kterých kritéria přirozenosti splňuje 30 a více procent lesa. 

Kácí se podle vašich zkušeností i v původním pralese?
Ano, protože v takových částech lesa jsou smrky, které odumřely. Proto tam lesníci ve shodě se svou filosofií chodí a kácí. 

Může amatér poznat rozdíl mezi původním a uměle vysazeným lesem?
Kdo je v lese poprvé, ten takový rozdíl asi nepozná. Ale se znalostmi lesa si může snadno všimnout, že rozmístění stromů není tak pravidelné. Přirozené části lesa mají bohatší složení druhů a stáří stromů, některé jsou vyšší, jiné nižší. Některé kmeny jsou silnější, jiné slabší. Pro řadu lidí je nejestetičtější takový les, který je čistý, světlý, kde stromy rostou v řadách. Tak ale původní lesy nevypadají. 

Bělověžský prales - Foto: Viktor Daněk

Řekl byste, že část pralesa mimo území národního parku má takovou hodnotu, že by mohl být chráněný stejně jako národní park? Něco takového totiž žádají environmentální aktivisté.
Myslím si, že dokonce ještě větší. Národní park je chráněný na státní úrovni, ale na seznamu světového dědictví UNESCO je zapsaný celý prales. Světoví odborníci ho považují za tak významný, že je třeba ho chránit. 

Ministr životního prostředí Jan Szyszko říká, že byla chyba, že se na seznam UNESCO dostaly i části hospodářského lesa mimo národní park, protože se teď lesníci nemohou o stromy správně starat.
Pan ministr nikdy pořádně nevysvětlil, proč to považuje za chybu. Používá argument, že prales je dílem lidských rukou, což je pravda jen částečně. Vytváří to dojem, že prales stvořili lesníci. Do první světové války ale byl ať už z královských nebo carských nařízení využívaný v hospodářském smyslu jen velmi omezeně. Člověk v lese byl, ale šlo hlavně o sběr medu, o lov zvěře, sběr hub apod. Nedá se říci, že by v pralese nebyla lidská stopa, ale nejsou rozhodně dílem člověka. 

Zápis na seznam UNESCO mohl být chybou z pohledu lesního hospodářství, protože ztěžuje těžbu dřeva. Jde ale o jeden z nejlépe zachovaných lesů evropských nížin. O lesním hospodářství se tady dá uvažovat až v jakémsi dalším plánu. 

Lesníci svou těžbu obhajují tím, že nikdy v minulosti se kůrovec v pralese neobjevil v takové intenzitě. Je to pravda?
Velká gradace lýkožrouta smrkového se naposledy objevila ve 20. letech 20. století. I později se gradace zhruba jednou za dekádu opakovaly, ale byly výrazně méně intenzivní. Musíme pamatovat na to, že rozvoj kůrovce ovlivňuje řada faktorů, které souvisí s oslabováním smrků. 

Potýkáme se s klimatickými změnami, rostou teploty, přibývají suché roky. Sušší klima smrku nevyhovuje. Myslím, že současná intenzivní gradace důsledkem toho, že se oslabené smrky nemůžou bránit. Ale to je normální, populace se přizpůsobuje budoucím klimatickým podmínkám, je to přirozený proces. 

Stopy po larvě lýkožrouta - Foto: Viktor Daněk

Stopy po larvě lýkožroutaFoto: Viktor Daněk

Ptám se na to, protože mě zajímá, jestli v minulosti už prales s tak intenzivním rozšířením kůrovce vypořádal sám.
V záznamech nemáme takový případ. Ale gradace lýkožrouta smrkového v cyklech je přirozená součást všech lesů, ve kterých je vysoký podíl smrků, můžeme to pozorovat například na Sibiři. Jehličnaté lesy mají několikasetletý životní cyklus, jednou za čtyři sta, pět set let se tam objevuje požár, který celý ekosystém resetuje do nuly. 

Začnou se pak nejprve objevovat pionýrské druhy, později přicházejí druhy tzv. pozdně-sukcesivní. A mimo to existují sto, stopadesátileté cykly náletů brouků. V Bělověžském pralese nemáme stejné cykly, je tady hodně listnatých lesů, ale v menším měřítku sledujeme podobný proces. 

Takže podle vás ani mimořádně intenzivní rozšíření kůrovce prales neohrožuje?
Smrt stromů a po něm objevující se otevřená místa, které trvají deset, dvacet let, to je část životního cyklu lesa. Prales není ohrožený. Možná jsou ohrožené některé lesní porosty, které jsou cenné pro lesníky. Ale znovu se vracíme k tomu, že prales není hospodářský les. 

Má podle vás kácení v pralese vůbec šanci kůrovce zastavit? V nemalé části, kterou zabírá národní park, je bezzásahová zákona, odkud se kůrovec může šířit dál.
Kromě Národního parku, který na polské straně zabírá 16 % pralesa, máme ještě 18 % terénu, kde jsou přírodní rezervace. To znamená, že na víc než třetině území se nedá proti kůrovci zasahovat. Existují modelové studie, podle kterých se musí z ekosystému vyvézt 80 % napadených stromů, aby bylo kácení efektivní. Ale jestliže můžeme zasahovat na 60 % území, pak nemáme šanci gradaci zastavit. 

Do toho, předpokládám, nezapočítáváte část pralesa, která je na běloruské straně hranice…
Pokud zahrneme i běloruskou část, kde je celý prales chráněný jako národní park, úplně se nám změní proporce. Kácení nemá šanci rozvoj kůrovce zastavit. Gradace časem vyhasne sama, vždy to tak bylo. Jednou za deset let se gradace objevovaly. V hospodářské části lesa se kácelo, v národním parku ne, tady i tam gradace skončila a smrk v národním parku zůstal. Je ho tam méně, ale je tam. 

Lesníci říkají, že z hospodářské části lesa musí odvážet alespoň mrtvé smrky. Mohou podle nich spadnout a ohrozit veřejnost, představují riziko požárů atd. Ani v takových omezených případech podle vás není kácení na místě?
Na to jsou v Polsku předpisy, které říkají, že kolem veřejných cest se musí mrtvé stromy kácet. Ale ty se týkají výlučně veřejných cest. Tady v pralese lesníci tvrdí, že to riziko se vztahuje i na turistické stezky. Může to taky být, ale na druhou stranu, v národním parku se nikdy nekácelo a turisté tam také mohou. Pokud meteorologové očekávají silný vítr, tak se jednoduše park pro turisty uzavře. 

Podobně by to mohlo fungovat v celém pralese. Navíc se kácí i mimo turistické stezky, takže tady ten argument neplatí. A pokud jde o riziko požárů, tak to určitě roste s tím, čím víc odumřelého materiálu v lese je. Americké studie ale ukazují, že to riziko roste jen první 2 až 3 roky po smrti stromu, dokud jsou tam suché větvičky a jehličí, které se dají snadno zapálit. Ale zvyšuje se jen intenzita požáru, ne riziko jeho vzniku. 

V Bělověžském pralese jsme se podle dostupných záznamů nikdy nesetkali s požárem z přirozených příčin. 95 % požárů lesa v Polsku má na svědomí člověk. Kanystr benzínu zapálí každý les, i ten živý. Takže ani to nepokládám za důvod odstraňovat mrtvé stromy. 

Pokud bude kácení pokračovat, jaký vliv to podle vás bude mít na ekosystém pralesa?
Každá vykácená část původního lesa snižuje přirozenost pralesa a jeho hodnotu. Kromě odezvy z Evropské unie nám také hrozí zapsání na seznam památek světového dědictví UNESCO v ohrožení. Nebyli bychom tam v příliš dobré společnosti. Jsou na něm památky v Sýrii, které zdemoloval tzv. Islámský stát, jsou tam afghánské památky, které zničil Tálibán. Ale my tady přece nemáme válku. Vytvářet takovou hrozbu pro prales je něčím, co podle mého názoru snižuje věrohodnost naší země v očích celého světa. 

Autor:  Viktor Daněk
Pořad: Zaostřeno  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 15:35 repríza 22:39  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace