Kde najdeme pravdivé informace o uprchlících?

Strach z neznámého je přirozená emoce, stejně jako strach ze známého nebezpečí. Současný charakter migračních proudů do EU už není možné popsat je s pomocí pojmů jako běženci, potenciální uprchlíci v nouzi, selhávající politika Evropské unie a zlí a manipulativní antiimigrační štváči.

Kde si ale můžeme v Česku udělat obrázek o uprchlících, když na ulici, v práci nebo ve škole je člověk prakticky nepotká?

Šárka Antošová, specialistka na migraci v české pobočce Amnesty International, šíří s kolegy osvětu o spletité migrační situaci v Evropské unii a na jejích hranicích prostřednictvím výstav a debat s osobní účastí uprchlíků.

Není to ale vždy jednoduché. Stává se, že pozvané uprchlíky přeruší, nebo dokonce slovně napadnou, stoupenci iniciativy Islám v ČR nechceme. Šárka Antošová to ale nevzdává.

„Nás právě děsí to, jaké informace nepřesné, často až mylné, kolují. A proto se snažíme dělat tyto aktivity. Máme velkou databázi příběhů lidí, s kterými jsme mluvili, výzkumy z evropských zemí, z Libye, ze zemí sousedících se Sýrií. Snažíme se tak tu situaci přibližovat a uvádět na pravou míru některé informace, které nejsou založené na faktech," říká Šárka Arnoštová specialistka na migraci z Amnesty International.

A kterou informaci je podle ní nejdůležitější uvádět na pravou míru?

„Například to, že sem míří jenom ekonomičtí migranti, což není pravda. Míří sem velmi mnoho lidí, kteří opravdu mezinárodní ochranu potřebují," dodává Śárka Arnoštová.

Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek navrhl, že by Evropská unie mohla zřídit uprchlické tábory v severní Africe, konkrétně třeba v Libyi.

„Za současné situace je něco takového naprosto nepředstavitelné. Naše poslední zpráva dokumentuje, jakým způsobem je tam s uprchlíky a migranty zacházeno. Žijí v neuvěřitelných podmínkách. Zažívají únosy, přepadení, sexuální násilí, fyzické násilí, požadování výkupného. A místní vláda není schopna jim zajistit jakoukoli ochranu. V současné chvíli si tedy zřízení uprchlických táborů v zemi, kde není možné zajistit minimální respektování lidských práv, nedokážeme vůbec představit," uzavírá Šárka Arnoštová.

Jaké to asi je... Mít domov a pak o něj znenadání přijít?|foto: Jarmila Štuková, Lenka Klicperová

Projekt Generace 21

Na začátku července se česká vláda dohodla na relokaci zhruba 1100 žadatelů o azyl z Řecka a Itálie a posouzení jejich azylových případů zde. A na přesídlení zhruba 400 lidí, kteří museli z důvodu pronásledování nebo ohrožení života prchnout buď ze Sýrie, nebo z území ovládaných organizací Islámský stát.

Právě na druhou skupinu cílí i soukromá nevládní iniciativa, nadační fond Generace 21. Založila ho skupina lidí z neziskového sektoru, cestovatelé, znalci situace na Blízkém východě, ale i podnikatelé, manažeři nebo publicisté.

Shromáždili peníze a ověřené informace o běžencích a uprchlících křesťanského vyznání, kteří by v Česku měli nárok na získání azylu.

„Měli jsme zprávy o zvěrstvech, která se tam dějí. A s ohledem na jiné tragické události v dějinách, kdy se říká, jak mohli tehdy lidi běžně chodit do práce, když tam se děly takové hrůzy, jsme si kladli otázku, co můžeme udělat. Jak jim pomoci z té situace uniknout," popisuje důvody založení nadace Generace 21 její člen, Jan Dezort.

V červnu se vrátil z iráckého Erbilu, a tak může některé příběhy lidí popsat detailněji. „Jsou to křesťané, kterým Islámský stát zabil rodinné příslušníky, kteří byli přímo oběti těch zvěrstvech. Máme tam člověka, který unikl ze zajetí Islámského státu, máme tam vdovy s dětmi, kde manžela zabil Islámský stát," přibližuje příběhy lidí Jan Dezort.

Stanový tábor na zahradě kostela sv. Eliáše v Erbílu|foto: Štěpán Macháček

Jejich přesídlením do Česka projekt Generace 21 ale nekončí. O integraci uprchlíků by se poté postarali konkrétní lidé nebo místní křesťanské komunity v České republice.

„Jsem velmi příjemně překvapen, jaký je obrovský zájem pomoci. Spontánně dostávám nabídky od běžných lidí v řádu deset, dvacet tisíc. Ozývají se lidé, kteří jsou ochotni poskytnout ubytování bez nároku na jakýkoliv nájem po nějakou dobu. Máme i větší objekty, kde lidé nabízejí desítky míst, máme i jednotlivé bytové jednotky po republice. Další nabídky spočívají v nabídce spřátelení, přijetí, pomoci při vytváření sociálních kontaktů a integrování se," popisuje projekt Jan Dezort.

Členové nadačního fondu Generace 21 doufají, že se jim projekt povede uskutečnit, tak jako v sousedním Polsku, kde po iniciativě podobné nadace vláda na konci května odsouhlasila přijetí šedesáti křesťanských rodin ze Sýrie.

„Věříme, že jsou opravdu v zoufalé situaci a chceme udělat všechno, co je v našich silách a co je možné, abysme jim pomohli," uzavírá Jan Dezort.

Jak fungují střediska pro uprchlíky?

Zařízení pro zajištění cizinců se nachází na hranici Českolipska a Mladoboleslavska |foto: Tomáš Mařas

Ministerstvo vnitra ohlásilo záměr znovu otevřít dva záchytné, respektive detenční zařízení v souvislosti s nárůstem zadržených běženců, případně žadatelů o azyl. Vyšní Lhoty na Frýdeckomístecku a Balková na Plzeňsku tak doplní činnost záchytného zařízení v Bělé – Jezové.

Uprchlíci, žadatelé o azyl a azylanti ovšem v Česku pobývají v jiných střediscích: v Zastávce u Brna, v Praze na letišti, dále v Kostelci nad Orlicí a Havířově, a poté v Brně, České Lípě, Předlicích a Jaroměři.

„V České republice máme tři druhy středisek. První jsou pobytová střediska, zde žadatelé o azyl čekají, než jejich žádost bude vyřízena. Potom mají možnost jít do takzvaného integračního azylového střediska, zde mohou pobývat 18 měsíců a připravují se na samostatný život mimo střediska. Třetí typ zařízení je pro takzvané nelegální migranty, kteří zde čekají na deportaci," popisuje schéma zařízení pro migranty Monika Pham z Kanceláře vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Pobyt v těchto střediscích má svá pravidla: žadatelé o azyl, kteří se nacházjí v pobytovém středisku, nemají pracovní povolení, ale samozřejmě se mohou volně pohybovat i mimo areál střediska.

Uznaní uprchlíci nebo lidé s doplňkovou ochranou, kteří žijí v integračních azylových střediscích už mohou také pracovat a i typ ubytování je jiný.
„Bydlí zde v menších bytech. Ten mezistupeň je důležitý, protože často nevědí, kam jít, kde bydlet, jakou práci dělat a potřebují trochu času na orientaci," říká Monika Pham.

Vyokoškolsky vzdělaní žadatelé o azyl, kterých je zde více než polovina z celkového počtu, musí nejdříve počkat na nostrifikaci svých diplomů. Teprve poté mohou vykonávat povolání, které měli ve své původní zemi.

„V některých případech může nostrifikace trvat opravdu hodně dlouho a někdy se to ani nemusí povést. Máme ale spoustu případů, kdy to se to povedlo. Je tu například hodně zubařů, kteří našli uplatnění," popisuje situaci žadatelů o azyl Monika Pham.

Nejlepší je osobní kontakt

12leté syrské dívky se učí matematiku v uprchlickém táboře UNICEFu na severu Libanonu|foto: DFID - UK Department for International Development, CC BY 2.0

A dodává, že nejlepší je vždy osobní zkušenost, aby si člověk udělal vlastní názor na komplikované téma migrace. Je to rozhodně autentičtější a pravdivější zdroj informací než zavádějící a manipulativní vyjádření na antiimigračních demonstracích, kde řečníci schválně těží ze strachu lidí.

„Proto jsme vytvořili stránky www.idobrovolnik.cz. Je to národní databáze dobrovolníků pro uprchlíky. Takže pokud by někdo měl zájem se osobně seznámit s nějakým uprchlíkem a pomoci mu, ať je to s výukou češtiny, nebo s vyřizováním na úřadech, nebo mu třeba představit českou kulturu, tak je možné se do téhle databáze přihlásit," uzavírá Monika Pham.