Krev darují statisíce lidí ročně, sto tisíc bych jich ale ještě mělo přibýt
Na středu 14. června připadá Světový den dárců krve. V Česku je každý den potřeba krve od více než dvou tisíc dárců – pro pacienty po autonehodách, s popáleninami, nebo při složitějších operacích. Co vlastně obnáší darování krve a na co si dávat pozor?
V pražské Thomayerově nemocnici můžete každý den dopoledne darovat krev. K tomu se rozhodla i Romana, ta jde už podruhé. „Myslím, že je to fajn, když můžete někomu pomoct. Já jdu darovat krev s Českým rozhlasem,“ říká.
V Česku je zhruba 280 tisíc dárců krve. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace nám ještě zhruba sto tisíc pravidelných dárců chybí, a to hlavně mladých prvodárců. Darovat můžou buď krev, nebo plazmu.
„Normální darování krve je ze žíly a berou se všechny krevní složky. Pak se zpracovávají na krevní destičky, červené krvinky a na plazmu. Odběr plazmaferézou je odběr přístrojem, do kterého proudí dárcova krev, a pak se mu vrací zpět, jen bez té plazmy,“ vysvětluje rozdíl Martin Písačka, přednosta transfuziologického ústavu Ústavu hematologie a krevní transfuze.
Po roce 2008 se v Česku začala objevovat soukromá plazmaferetická centra, která dárcům nabízí finanční kompenzaci, za jejich čas a za cestovné. Až do roku 2010 masivně stoupal počet dárců plazmy, nejčastěji si přístrojem nechají roztřídit krev vysokoškoláci.
Mezi zásadní kritéria patří věk osmnáct až pětašedesát let, správná váha a třeba neužívání drog. Lékaři se v dotaznících ale ptají i na to, jestli nemáte psychické poruchy anebo na datum poslední větší operace. To kvůli tomu, aby ochránili samotného dárce. Když trpíte duševní poruchou a berete léky, darování krve může jejich účinek utlumit. Problém v Česku je ale ten, že ani v nemocnicích, ani v plazmaferetických centrech nejsou tak účinné mechanismy, které by dokázali určit, kdo v dotaznících lže a kdo ne. Dárci krve mají ze zákona nárok na zdravotní volno a můžou si z daní odečíst až 2 tisíce korun. Příští rok se navíc částka za odpočet pravděpodobně zvýší.
Řada nemocnic i lékařů hlavně z transfuzních stanic soukromé odběry plazmy kritizuje. Argumentují třeba tím, že finanční hotovost přiláká i takové dárce, kteří budou lhát o svém zdravotním stavu. Je ale nutno říct, že pro plazmaferetická centra platí stejná pravidla odběru jako pro nemocnice.
Zákon v Česku povoluje finanční kompenzace, každý dárce má nárok na proplacení času stráveného v čekárně a v křesle. Finance ale nesmí přesáhnout pět procent z minimální mzdy, vysvětluje provozní ředitelka plazmaferetického centra Alice Pilousová. „V současné chvíli je to za jeden odběr 550 korun, do pěti procent minimální mzdy, více nemůžeme. Je to za čas a za cestovné, které dárce vynaloží. Dárcovství jako takové je bezplatné.“
Dárci, kteří si nechají proplatit kompenzaci, automaticky ztrácejí nárok na odpočet z daní, nebo na plaketu od Červeného kříže. I přes to jsme byli už několikrát svědky diskuzí o tom, jestli jsou kompenzace za odběr krve a plazmy etické. Podle Josefa Dolisty, profesora z Ústavu humanitních studií v lékařství Univerzity Karlovy, ano.
„Já bych nedělal rozdíly mezi krví nebo plazmou v plazmaferetických centrech, protože z plazmy se dělají léky, které zkvalitňují život dalším lidem. Ten problém je podle mě umělý. Je to oboje etické, darovat plazmu i darovat krev. Jde jen o to, jestli ta jednotlivá centra jsou natolik atraktivní a umí zaujmout lidi, aby tu krev dávali.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
