Kritika je západní propaganda. Lidé v KLDR jsou spokojení, tvrdí Vrobel ze spolku Pektusan
Severní Korea. Stát, jehož jaderný program v rukou nevypočitatelného režimu děsí velkou část světa, zvlášť po poslední zkoušce údajně mezikontinentální balistické rakety. Česká republika je přitom jednou ze zemí, které s KLDR udržují diplomatické styky. Velvyslanec sídlí v Pchjongjangu, v Praze je zase ambasáda KLDR. Jde o tajemný objekt, kam smějí pouze vyvolení. A novináři mezi ně rozhodně nepatří.
Dovolat se na zastupitelský úřad KLDR v Praze nebo s jeho pracovníky alespoň korespondovat je pro novináře prakticky nemožné. Ambasáda nekomunikuje, nemá ani své vlastní webové stránky. Ty částečně supluje portál Společnosti česko-korejského přátelství Pektusan. Přebírá vybrané oficiální zprávy Pchjongjangu a interpretuje jeho politiku.
Místopředseda společnosti Lukáš Vrobel je otevřeným stalinistou. Komunistická strana Československa podle něj sešla z cesty už v roce 1956. Do KLDR se Vrobel dostal letos na jaře, při příležitosti 105. narozenin Kim Ir-sena na Den slunce – spolu se dvěma dalšími soudruhy. Režim v KLDR vnímá jako velmi úspěšný a správný.
V prostorách Obvodního výboru Komunistické strany Čech a Moravy v Praze 3 na Žižkově uspořádal v červenci přednášku spojenou s promítáním fotografií. Dokládají podle něj, že v KLDR to vypadá pěkně, tamní lidé si žijí spokojeně a kritika severokorejského režimu je dílem lživé západní propagandy.
Přednášku určenou soudruhům a soudružkám si přišlo poslechnout asi patnáct lidí, z toho dva senioři. Z tváří přítomných se zdá, že poměr „věřících komunistů“ a „pozorovatelů-zvědů“ může být zhruba půl na půl.
Vedle přednášejícího sedí dva tajemní mladí muži ze severokorejské ambasády. Asi po hodině a několika kritických dotazech z publika se kvapně zvedají k odchodu. Na žádost redaktorky o rozhovor odpovídá jeden z nich, že je třeba počkat na návrat velvyslance. Slíbeného e-mailu se redaktorka nedočká.
Ambasáda k hlídání velvyslance
Podle Jaroslava Spurného z týdeníku Respekt české tajné služby zastupitelský úřad KLDR v Praze odposlouchávají. Mimo jiné v obavách, aby se nepodílel na obchodu se zbrojním materiálem přes firmy působící v Česku. Ambasáda však v tomto směru závažné aktivity podle Spurného nevykonává. „Jejím hlavním úkolem je od roku 2015 hlídání osoby pana velvyslance,“ vysvětluje Spurný.
Dodává, že v případě pomyslných změn v Pchjongjangu by právě velvyslanec KLDR v ČR Kim Pchjong-il mohl být vnímán jako osoba s politickými zkušenostmi schopná chopit se vlády v nějakém transformačním období. Do více či méně příjemného exilu byl odklizen poté, co v boji o moc prohrál s polovičním bratrem Kim Čong-ilem.
„Kim Pchjong-il už od 70. let žije v azylu, kam byl odsunut po vnitrorodinném boji o moc s Kim Čong-ilem. Matka Kim Pchjong-ila si vytvořila silnou politickou kliku, byla velmi mocnou osobou a pomáhala tomu, aby její potomci získali postavení a dědili,“ vysvětluje koreanista Jaromír Chlada. Před Prahou byl Kim Pchjong-il ve Varšavě.
Hledat v severokorejské společnosti nějakou opozici je podle Chlady sci-fi. „Systém kontroly, který režim vybudoval za ta desetiletí, je důkladný, policie a tajná policie mají své konfidenty a míra důvěry mezi obyvatelstvem je strašně nízká. Organizovat disent v takových podmínkách je v podstatě nemožné.“
V posledních šesti sedmi letech v Severní Koreji vznikla majetná střední třída, kterou tvoří lidé, kteří od 90. let, kdy se nastartovala šedá ekonomika, získal nějakou částku peněz obchodem nebo poskytováním služeb (pašováním, přeprodáváním, pěstováním). V systému, který tam dnes funguje a je postaven na korupci, se už soukromě podniká – ať už v gastronomii, nebo v dopravě. „Lidé byli nedostatkem vybičováni až k nepřirozenému zájmu o konzum,“ říká Chlada s tím, že jde o kapitalismus odspoda.
Kontinuální diplomatické vztahy
„S KLDR máme diplomatické styky, které jdou poměrně hluboko do minulosti, ale bylo to samozřejmě za jiného zřízení,“ říká Martin Klepetko, ředitel odboru Asie ministerstva zahraničních věcí. Vztahy se nepřerušily ani po změně režimu v Československu, ale pokračují v menší intenzitě.
Pevně doufáme, že se všechno vyřeší mírovou a diplomatickou cestou, že nebude třeba vojenského řešení, které by určitě nebylo dobré ani pro Koreu, ani pro celé okolí.Martin Klepetko
Ze strany KLDR podle Klepetka nejsme vnímáni jako nepřítel, i když stojíme na druhé straně, ale jsme země, se kterou i severokorejský režim má zájem komunikovat. „My se tohoto komunikačního kanálu taky nechceme zříkat, proto patříme mezi zastánce zachování úřadů v Pchjongjangu – z EU je tam jen sedm úřadů. Jejich prostřednictvím jim můžeme říkat i to, že s nimi třeba v něčem nesouhlasíme, nebo na ně vytvářet určitý tlak, jak to po nás i Evropská unie nebo další uskupení chtějí.“
Má takový přístup naději na úspěch? Podle Martina Klepetka v posledních týdnech určité naděje svitly: „Pevně doufáme, že jak nový přístup Spojených států, tak nový přístup Jižní Koreje a stupňující se tlak na Čínu, která má asi největší vliv na Pchjongjang, tak všechno tohle dohromady vypadá, že by to třeba konečně mohlo začít nést nějaké ovoce.“
Poslechněte si celý pořad Zaostřeno Lucie Vopálenské >>Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
