Nastala normalizace extremismu. Co bylo dříve na okraji, plní média a sociální sítě, říká sociolog médií

5. prosinec 2017

V poslední době se na veřejnost dostalo hned několik příkladů rasisticko-xenofobního chování. Kromě ochránců lidských práv bijí na poplach i vědci. Jsme možná nejxenofobnějším národem Evropy. Co o příčinách tohoto jevu víme?

Tatínek na videu vyzývá svou malou dceru k nácviku bití cikánů, nenávistné komentáře na internetu pod školní fotografií etnicky různorodé třídy teplické základní školy obsahovaly narážku na řešení plynem a ke skutečnému násilí došlo v té době v Praze – olomoučtí hooligans napadli v dopravním prostředku cizince a brutálně ho zmlátili.

„Nárůst xenofobních výroků, případně trestných činů motivovaných rasovým podtextem, je alarmující,“ říká Lucie Rybová, výkonná ředitelka Českého helsinského výboru.

Nárůstu xenofobie v Česku si všímá i mezinárodní veřejnost. „Z úst řady představitelů jiných států zaznělo doporučení, aby se Česká republika začala proti tomu účinněji bránit, aby oběti jakékoliv diskriminace – a zejména z důvodu rasy nebo národnosti – měli účinnou pomoc, aby policie důsledně vyšetřovala jakékoliv útoky, fyzické i verbální, aby pachatelé dostali vzkaz, že je to nepřijatelné chování,“ dodává Rybová s odkazem na OSN.


I v zahraničí si všimli, že čeští představitelé často sami používají nepřijatelné výroky nejen vůči migrantům, ale i třeba Romům. Jedno z doporučení je takové, že by politici napříč spektrem měli odmítnout jakékoliv verbální, písemné i fyzické útoky, které se dějí a ne je buď bagatelizovat, nebo je sami přímo šířit.Lucie Rybová

Dříve nepřijatelné se blíží středu

„V současné době jsme svědky procesu, kterému říkáme normalizace extremismu. Dochází k tomu, že názory, které dříve zůstávaly na okraji veřejného diskurzu, se posouvají čím dál blíž k jeho středu. Projevy, které byly dříve považovány za nepřijatelné a byly na veřejnosti ostrakizovány, především projevy xenofobní, nenávistné a rasistické, tak ty dnes plní stránky a obrazovky mainstreamových médií i obsahy sociálních sítí. A to je velmi nebezpečné,“ říká sociolog médií Loughborough University a FSV UK Václav Štětka.

Dodává, že některá média si tento obsah programově volí. Svůj podíl na nárůstu xenofobie mají podle něho i alternativní média. Projevy xenofobie se ale nevyhýbají ani zavedeným politickým stranám – zejména v souvislosti s takzvanou migrační krizí.

Ze středu na chvost Evropy

Ohledně míry xenofobie jsme byli ještě na přelomu milénia v evropském žebříčku kdesi uprostřed. Po patnácti letech se v míře nedůvěry a nepřátelství k příchozím cizincům ocitáme na chvostu Evropy. Nejméně lichotivá čísla přinesl Eurostat v reakci na migrační krizi z roku 2015. V evropském srovnání Češi dopadli jako nejvíce xenofobní národ.


Ačkoli je slovo xenofobie (pocházející z Řečtiny) etymologicky strachem z cizího, v běžném užití tohoto pojmu nejde o fobii, o níž mluví psychologové či psychiatři, tedy o nějaký úzkostný stav. Naopak jde o projevy chování, jak je popisují společenské vědy. Tedy o názory, postoje, výroky nebo činy.

Celých 83 % Čechů vyjádřilo v šetření svůj negativní postoj vůči migrantům. Z druhé strany souhlas s potřebou jim pomáhat byl u nás na úrovni pouhých 28 %. „Ukazuje se, že procento xenofobně orientovaných lidí je tím vyšší, čím méně uprchlíků v daném státě je – relativně k velikosti populace,“ zdůrazňuje profesor psychiatrie Jiří Horáček, zástupce ředitele Národního ústavu duševního zdraví.

Už dříve publikovaná literatura podle Horáčka dokládá, že efekt je zprostředkovaný někým jiným – médii všeho druhu. V našem případě právě proto, že přímou osobní zkušenost s uprchlíky nemáme. Když nám chybí, snadněji přejímáme interpretace zvenčí. A ty dostáváme od podle Horáčka polarizovaných médií.

Výzkum xenofobie

Do studie, která chtěla sledovat míru xenofobie, výzkumníci vybrali studenty medicíny, aby se v ostatních parametrech lišili co nejméně. Na základě dotazníků je pak rozdělili do dvou skupin. „Vybrali jsme dva extrémy – tedy ty nejvíce xenofobní a ty nejméně xenofobní a ty jsme pozvali na vyšetření magnetickou rezonancí. Hodnotili jsme jejich reaktivitu na zobrazení uprchlické krize.“

Tomáš Vandas, předseda DSSS na pochodu pravicových extrémistů v Novém Boru

Dobrovolníkům pak byly promítány vybrané fotografie z různých světových médií a výzkumníci se soustředili především na kontext fotek, které mohou být díky titulkům interpretovány všelijak. Vědci si kladli otázku, zda fotografie rámované dvěma typy titulků zaktivují emocionální centra, nebo nějaká jiná. A zjistili, že oběs skupiny se v emocích nelišily. Nelišily se dokonce ani v míře empatie a soucitu.

Rozdíly se naopak objevily v sémantických oblastech a u fusiformního gyru souvisejícího s in-group/out-group teorií. Ale co to vlastně znamená? Zjistilo se, že vysoce xenofobní lidé dávají předkládaným podnětům větší význam, jejich sémantická centra pak více aktivují fusiformní gyrus, který je spoluzodpovědný za to, koho zahrneme do vlastní skupiny a budeme mu pomáhat a koho nezahrneme a budeme ho tedy považovat za ohrožení. Hranice mezi my a oni však není nikterak triviální, je dále předmětem neurovědního výzkumu.

Poslechněte si celý pořad Zaostřeno >>
autoři: luv , jpr
Spustit audio