Nejvíc nám chybí porozumění Španělska, stěžuje si Katalánka
Katalánsko se nejspíš pokusí o rozvod se Španělskem. S Madridem je region pevně spojený od začátku 16. století.
Součástí Španělska se stal díky sňatku Isabely Kastilské s Ferdinandem Aragonským. Katalánsko patřilo do Aragonské koruny. Regionální volby v Katalánsku vyhrály strany nakloněné nezávislosti.
Konzervativní strana Konvergence a Jednota dosavadního premiéra regionální vlády Artura Mase se spojila s Republikánskou levicí a vytvořila koalici Junts pel Sí. Společně získaly dohromady 62 křesel ze 135 v katalánském parlamentu.
Ovládnout polovinu sněmovny jim zajistí spojení s další separatistickou formací - Kandidátkou lidové jednoty. S tou mají většinu pohodlnou. Neznamená to ale, že všichni v Katalánsku fandí odtržení provincie od Španělska.
Ústava je stará a nevyhovuje
Koaice Junts pel Sí se po zářijových volbách radovala. Už před volbami prohlásili její členové, že pokud dostanou většinu mandátů v regionálním sněmu, vyhlásí po osmnáctiměsíčním přechodném období nezávislost Katalánska na Madridu.
S poslanci zvolenými za krajně levicovou Kandidátku lidové jednoty většinu křesel v parlamentu mají. Háček je v tom, že ji získali jen díky volební matematice. Ne proto, že by pro ně hlasovala většina občanů Katalánska. Hlasy pro separatisty odevzdalo necelých 48 procent voličů.
Zemědělec z katalánských Pyrenejí Lorenz Muguruso si myslí, že Katalánsko má jedinečnou možnost dosáhnout víc, než má teď. Získat úplnou nezávislost je podle něj komplikované, ale teď by se dalo v Madridu vyjednat lepší postavení než mělo Katalánsko dosud.
Jedna z věcí, která by se mohla změnit, je španělská ústava. Je už stará a nevyhovuje dnešní situaci. Muguruso věří, že po celostátních volbách v prosinci vládnoucí pravice prohraje a s levicí bude větší šance dosáhnout dohody.
V touze o nezávislost jde hlavně o peníze
Nejde mu ani tak o uznání v ústavě, že Katalánci jsou národ. Sám za to v mládí bojoval. Snaha o lepší postavení Katalánska v rámci Španělska podle něj bude několik let trvat, ale teď je to pro Katalánsko historická chvíle. Studentka Tanja má jasno, proč by chtěla žít v nezávislém Katalánsku.
"Katalánci jsou národ, který má vlastní tradice, o kterých lidé z jiných částí Španělska nevědí, ani nechtějí vědět. A my, kteří je známe, víme, že někdy jsou v rozporu s některými španělskými tradicemi. Máme naši národní identitu, jazyk, zdroje k tomu, abychom si vytvořili stát. Kdybychom měli vlastní stát, zůstaly by všechny peníze, které se u nás vydělají, tady. Mohli bychom je investovat. Jenže teď všechny peníze odvádíme do Madridu a ten nás je investovat nenechá."
Tanja má vyhraněný názor. "Španělsko nechce vůbec chápat, co se děje. Nemá zájem na tom, aby bylo Katalánsko nezávislé. Máme peníze, Barcelonu, turistický ruch. Jsou u nás zdroje, o které Madrid nechce přijít."
Už se necítí být občankou Španělska. Říká o sobě striktně, že je Katalánka. "Před několika lety jsem byla v cizině a ptali se mě: Jste ze Španělska? Dnes odpovídám, jsem z Katalánska. Španělsko podniká malé útoky na katalánský jazyk a na náš vzdělávací systém. Když se útočí na národní jazyk, přímo se útočí na identitu národa."
Co Tanje nejvíc chybí ze strany zbytku Španělska je porozumění. Národní sebevědomí rozhodně nechybí fotbalovým fanouškům v Katalánsku. Hlavně těm, kteří zbožňují klub FC Barcelona. Fanoušci Barcelony o sobě dávají vědět skandováním a sborovým zpěvem, ale čas od času se nad jejich hlavami objeví kromě klubových vlajek i vlajky nezávislého Katalánska, takzvané estelady, zástavy se žlutými a červenými pruhy a bílou hvězdou na modrém, anebo červenou na žlutém klínu.
V touze o katalánskou nezávislost nejde jen o uznání národní svébytnosti, ale hlavně o peníze. Potvrzuje to i Jordi Sanchez- prezident Národního shromáždění Katalánska jednoho z občanských sdružení podporujících rozchod se Španělskem.
Ti, co jsou proti oddělení, jsou terčem útoků
"Španělsko podniká kroky, které jsou proti potřebám hospodářství a rozvoje Katalánska. Madrid se snaží hatit zákony, které přijímá katalánský parlament. Španělská vláda nechce uznat, že tu je autonomní vláda Katalánska. Líbilo by se nám, kdyby se to v Katalánsku mohlo odehrát jako v Česku a Slovensku, kde došlo k důstojnému rozchodu dvou států s normálnímu vztahy."
Když se člověk zeptá obyvatel zbytku Španělska na možnost, že by se Katalánsko oddělilo, dostane téměř bez výjimky zamítavou odpověď. I v samotném Katalánsku se dají najít lidé, kteří nesouhlasí s rozdělením Španělska.
Pro zachování jednoty království volá organizace Societat Civil Catalana. Její agitace nebyla ani před volbami ani po nich nijak vidět. Podle jednoho z členů jejího vedení Juana Mellena se lidé bojí říct, že nesouhlasí s nezávislostí Katalánska.
"Je mnoho lidí, kteří mají strach veřejně vyjádřit svůj názor. To, že někdo nesouhlasí s voláním po nezávislosti se démonizuje. Lidé, kteří jsou proti separatismu se stávají terčem útoků. Bojí se, že se o jejich postoji bude mluvit u nich v práci, že se o něm dozvědí přátelé. Proto neexistuje silná a viditelná propagace názoru proti oddělení Katalánska, jako se prezentují myšlenky na nezávislost."
Juan Mellen, majitel designového studia, předpovídá, že oddělení Katalánska od Španělska by jeho zemi přineslo zmatek, bezvládí a hospodářskou krizi. Většina malých podnikatelů se bojí rizika, které s sebou může katalánská nezávislost přinést. Připravují si plány na přenesení sídel svých podniků do jiných částí Španělska.
Juan Mellen přiznává, že ve zbytku Španělska je hodně lidí neinformovaných o tom, co se v Katalánsku děje. Musí snášet názory lidí z jiných částí Španělska, kteří se ptají, co to ti Katalánci dělají. Vysvětluje jim, že nesmějí všechny obyvatele Katalánska házet do jednoho pytle. Přiznává jim, že existuje určitá skupina Katalánců, kteří mají sebevražedné úmysly, ale že většina lidí se cítí být stejně Španěly jako Katalánci. Když Juan Mellen cestuje, říká o sobě, že je Španěl, který měl to štěstí, že se narodil v Katalánsku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
