Polští lesníci v Bělověžském pralese bojují s kůrovcem, podle ekologů ale prales ničí

Stopy po kácení pomocí harvestoru - Foto: Viktor Daněk

Stopy po kácení pomocí harvestoruFoto: Viktor Daněk

Kácením v Bělověžském pralese se bude Soudní dvůr Evropské unie zabývat nejspíš už v první polovině září. O prioritní postup ho požádala Evropská komise, protože se Polsko rozhodlo ignorovat předběžné opatření soudu, které kácení zakázalo. Polští lesníci říkají, že v boji s kůrovcem nemají jinou možnost, než napadené smrky odvážet. Podle ekologů lesníci prales ničí a Polsku hrozí mezinárodní ostuda.

Harvestor vzdáleně připomíná bagr. Jeho hydraulické rameno uchopí kmen stromu a za pár desítek vteřin ho pokácí, zbaví větví a nařeže na díly, které je možné ihned odvézt na korbě nákladního auta. Rychlost práce je oproti motorovým pilám nesrovnatelná. Takovou těžkou techniku nasadili lesníci v Bělověžském pralese vůbec poprvé. Environmentálním aktivistům se harvestory několikrát podařilo zablokovat, proto je teď při práci obyčejně zpovzdálí hlídá lesní stráž. 

Bělověžský prales se rozkládá na území dvou států. Zatímco v běloruské části je celý les chráněný jako národní park, na polské straně hranice má tento status, kde je přísná bezzásahová zóna, jen 16 % území. Mimo hranice parku se pak střídají místa, kde je také původní panenský prales, s částmi lesa, o který se desítky let starají lesníci. Přesto je na seznamu světového dědictví UNESCO zapsaný prales jako celek, včetně těch oblastí, které lesníci považují za hospodářský les. Ministr životního prostředí Jan Szyszko ze strany Právo a spravedlnost, mimochodem někdejší lesník, proto často říká, že zápis na seznam UNESCO byla chyba. Lesníkům svazuje ruce a důsledkem je podle ministra právě prudké rozšíření kůrovce, který prales zabíjí.

Ve vesničce Pogorzelce uprostřed bělověžských lesů na samé hranici národního parku se jeden z místních domů proměnil na základnu aktivistů, kteří chodí na dobrovolné hlídky a snaží se monitorovat kácení lesa. Stodola se proměnila na velkou noclehárnu, je tady pár stanů, velká polní kuchyně a všude visí transparenty s nápisy a mezi tím se hemží lidé. 

Chtěli jsme být v kontaktu 

„Chtěli jsme vytvořit centrum dialogu. Často se při podobných protestech stává, že lidé vpadnou na cizí území a pustí se do konfliktu s místními. My jsme s nimi naopak chtěli být v kontaktu. Vznikl proto nápad, vytvořit naši základnu uprostřed vsi, ne někde v lese. Vlastník stavení s tím souhlasí, se sousedy vycházíme dobře, snažíme se nikomu nepřekážet.“ 

Tak se pokouší vystihnout principy iniciativy Joanna Pawluśkiewiczová, režisérka, scénáristka a spoluzakladatelka varšavského divadla Komediální klub. Místo improvizace na jevištních prknech v polském hlavním městě se angažuje v iniciativě nazvané Obóz dla Puszczy – Tábor pro prales. Bydlí na statku spolu s desítkami dalších dobrovolníků a stará se o to, aby se veřejnost dozvěděla, co se v Bělověžském pralese děje. 

Základna aktivistu ve vesnici Pogorzelce - Foto: Viktor Daněk

Základna aktivistu ve vesnici PogorzelceFoto: Viktor Daněk

„Lidé se tady hodně obměňují, ale někteří jsou tu od začátku jako já. V týdnu tady bývá méně lidí, o víkendu přijíždí více dobrovolníků – i ze zahraničí. Snažíme se, aby tady každý měl nějakou práci, demokraticky si rozdělujeme úkoly, nejsme tady na dovolené. Kromě blokád a monitorování aktivit lesníků pořádáme různé naučné procházky, by se lidé naučili rozpoznávat původní prales od uměle vysázeného lesa. A snažíme se pochopitelně upozorňovat na to, co se tady děje. Chtěli bychom, aby byl celý prales chráněný jako národní park," říká Pawluśkiewiczová. 

V improvizované základně aktivistů se zhruba desítka dobrovolníků vydává na patrolu po pralese dokumentovat, jak postoupila těžba. Někdo jede na kole, bývalý učitel Tomek Zdrojewski vyráží autem. Na obnažených kmenech jsou vidět sítě chodbiček, které si prokousal kůrovec. 

„Tady je vidět, že se dělá něco jiného, než říká. Jsou tady smrky skutečně napadené kůrovcem, ale jen tady leží, místo toho, aby je vyvezli z lesa. A tady jsou stromy, které byly evidentně už suché, když je pokáceli. Podle zákona je možné je pokácet jen když ohrožují veřejnost a i potom musí zůstat v pralese. Tady jsou ale kůly naskládané a připravené k odvozu a zpeněžení,“ říká Zdrojewski. 

Upozorňuje na to, že suché stromy už nepředstavují riziko rozšíření kůrovce, protože brouci se z něj už dávno vylíhli a odletěli. V oblasti na severozápadě pralesa zvané Puscza Ladzka za dopoledne narážíme na několik podobných mýtin s vyskládanými hromadami dříví. 

Bělověžský prales - Foto: Viktor Daněk

Kvůli těžebním limitům je osm procent stromů mrtvých  

Lesníci se na kácení v Bělověžském pralese dívají úplně jinak. Jeden z nich mi řekl, že mu puká srdce, když vidí staré smrky usychat. Zajímá mě ale také vysvětlení různých nesrovnalostí, na které narazil Tomek. Zeptám se na ně Jarosława Krawczyka, mluvčího regionálního ředitelství polských Státních lesů v Białymstoku. 

Jarosław Krawczyk tvrdí, že lesníci hospodaří jen na části území - Foto: Viktor Daněk

Jarosław Krawczyk tvrdí, že lesníci hospodaří jen na části územíFoto: Viktor Daněk

Setkáváme se nedaleko základny environmentálních aktivistů, na jednom ze tří místních lesnictví v městečku Hajnówka. Krawczyk mluví o nepochopení mezi lesníky, ekology a aktivisty: „Práce v Bělověžském pralese mimo národní park se řídí plánem obhospodařování lesa a při jeho schvalování probíhají veřejné konzultace. Úkol místních tří nadlesnictví je jiný než ostatních v Polsku. Jejich prioritou není těžba a prodej dřeva, ale ochrana a pěstování lesa.“ 

Hospodaří se prý jen na části území nadlesnictví, nikde jinde. Aktivisté se podle Krawczyka objevili nedávno, lesníci ale v lese pracují od první světové války. Jedinečnost lesa podle jeho názoru pramení z práce lesníků – z toho, že Bělověžský prales desítky let chránili a udrželi. Kvůli kůrovci se prý kácelo vždy. 

„Až v roce 2014 došlo k situaci, kdy už lesníci nemohli další stromy kácet, protože plán stanovuje limit na množství vytěženého dřeva za deset let. V boji s kůrovcem lesníci limit vyčerpali za tři nebo čtyři roky. Nemohly dál kácet, kůrovec proto napadal další stromy a kvůli tomu je teď v pralese osm procent stromů mrtvých,“ vysvětluje Krawczyk. 

Proto došlo ke ztrojnásobení limitu a těžba je nyní tak intenzivní, že do lesa vjely harvestory. Podle Krawczyka je ale kácení pomocí harvestorů šetrnější než jinými technikami. Kácí se mrtvé stromy, které by mohly ohrožovat chodce, a živé podle Krawczyka jen mimo národní park. 

Poslechněte si celý pořad Zaostřeno >> 

Autor:  Viktor Daněk
Pořad: Zaostřeno  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 15:35 repríza 22:39  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace