Právo na digitální zapomnění. Je vůbec možné zmizet z internetu?

Největší internetový vyhledávač Google od té doby vyřídil na 280 tisíc požadavků na smazání asi milionu odkazů. Většinu žádostí zamítl. Proč je tak těžké zmizet z internetu? A je to vůbec možné?

Zmizet z internetu. To si přeje snad každý, o kom webové stránky hlásají do světa lži, anebo možná ještě hůř, nelichotivou pravdu. Své o tom ví klienti pražského advokáta Jana Vargy. Žádostí o výmaz odkazů na nepravdivé informace vyřizoval několik. Upozornil, že ne vždycky to má smysl.

„Bankovní loupež, kdy tři klienti byli zproštěni. Bohužel po 624 dnech neoprávněné vazby. Samo sebou mediální publicita měla negativní následky. Ty údaje působily na veřejnost. V nějaké jiné záležitosti šlo o loupež. Tam ta doba byla kratší. Tam mělo smysl požádat o výmaz údajů a žádost byla úspěšná."

Objektivní informace, které nepoškozují

Pak jsou případy, kdy se na internetu objevují nepohodlné, ale platné informace. Třeba bývalý vězeň z Itálie chtěl, aby společnost smazala odkazy na 20 článků o jeho kriminální minulosti.

Nebo britský novinář, kterému vadily odkazy upozorňující na jeho nevhodné komentáře na internetu. Jejich žádosti Google zamítl. V tom dává firmě zapravdu i advokát Varga.

Společnost s mazáním odkazů začala naplno loni v červenci|foto: CC0 Public domain, Fotobanka Pixabay

„Je otázka, jestli došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv. Zastávám názor, že média mají právo referovat o skutečnostech. Jiná věc je, že informace by měly být dávány relativně objektivním způsobem a ne způsobem, který by byl úmyslně poškozující daného člověka. Tam je asi ta hranice."

A možná právě v tom se podle internetového analytika Daniela Dočekala ze serveru Lupa.cz skrývá odpověď na otázku, proč většina žadatelů o digitální zapomnění neuspěla. Firma usoudila, že na to nemají nárok.

„Noviny, které psaly o nějakých kauzách, gaunerech, zločincích, zlodějích.Tihle lidé chtěli, aby informace o nich - ať bezprostředně nebo s časovým odstupem - se ztratily z očí veřejnosti.Pokud by si je někdo lustroval, protože to se dělá běžně, když s někým obchodujete nebo o někom píšete, že si dohledáváte, co je o něm na internetu, tohle jim umožňuje efektivně odstranit věci, které oni o sobě nechtějí ukazovat," vysvětlil před časem expert.

Nejvíc požadavků na vymazání z Francie

Jeho domněnku v emailu nepřímo potvrdila i mediální zástupkyně společnosti Google Daniela Chovancová. „Při vyhodnocování posuzujeme, zda výsledky obsahují zastaralé nebo nepřesné informace. Zda je jejich zveřejnění ve veřejném zájmu - například se informace týkají finančních podvodů, zneužití pravomoci nebo zanedbání péče, odsouzení za trestný čin nebo veřejného působení ve státní správě. Náš tým k odstraňování výsledků musí každou stránku posuzovat individuálně."

Společnost s mazáním odkazů začala naplno loni v červenci. Z 280 tisíc žádostí internetový gigant vyhověl v necelé polovině.

Podle analytika Daniela Dočekala většina žadatelů o digitální zapomnění neuspěla, protože na to neměla nárok|foto: Šárka Ševčíková

„Celkový počet webových adres, které společnost posuzovala z hlediska odstranění, bylo více než 1 milion. Skoro 60 procent z toho zamítla," uvádí americký vyhledávač ve své zprávě Transparency report.

Nejvíc požadavků na vymazání odkazů přišlo z Francie, Německa a Velké Británie. Nejčastěji pak neuspěli Bulhaři, Portugalci, Maďaři nebo Italové. Google zamítl přes 70 procent jejich žádostí.

Ani Češi úspěšní nebyli. Od loňského května chtěli smazat odkazy k více než 12,5 tisícům webových adres. Internetová společnost vyhověla asi jen ve třetině případů.

Cestu k povinnému mazání odkazů z internetových vyhledávačů otevřel spor Španěla Maria Costeji Gonzáleze. U soudu si stěžoval na narušení soukromí, když ho výsledky vyhledávání uváděly jako dlužníka. Přitom muž závazky splatil. Evropský soud mu dal loni v květnu zapravdu a odkazy na nepravdivé informace musely být odstraněny.

Pokud sami o žádosti o vymazání nějakého odkazu uvažujete, potřebné informace a formulář najdete na stránkách Google.