Přírodní kmen Masajů bojuje o půdu i o přežití. Pastevectví je celý jejich vesmír

Nejen proto jsou tyto skupiny pod tlakem. Splýváním domorodých etnik s globální civilizací lidstvo přichází přinejmenším o osvěžující pestrost.

Kmeny, které zatím neztratily mnoho ze svého svérázu, žijí v Tanzánii. U Masajů své dcery provdávají často před 15. narozeninami a jejich nedávné boje se zemědělci zanechaly mrtvé na obou stranách.

Nestrojeně vřelé přivítání evropských hostů se odehrává v odlehlém okrese Kiteto uprostřed buše. Masajové nejsou na cizince zvyklí a už vůbec ne na ty ze střední a východní Evropy.

Rokování pod baobabem

Pod největším baobabem široko daleko, ve stínu košatých stromů Masajové rokují o veřejných záležitostech - rozhodování o nich je demokratické, ač ovlivňované pouze muži.

Rozhodují třeba o vině a trestu. Navzdory životu v drsném prostředí savany tito pastevci neznají trest smrti ani krevní mstu. Po veřejné debatě pod stromem si mladí Masajové klasickým skákacím tancem dodávají kuráž pro příští zápasy, které možná budou muset svést při ochraně stád. Doufají, že své dřevěné hole a luky s šípy budou potřebovat maximálně k odehnání šelem.

Mladá Masajka s dítětem|foto: Jan Prokeš

Do křížku se bojovní pastevci dostali i s jinými lidmi. Boj o půdu je podle stařešiny jménem Majinge Melawi největší problém jeho komunity. „Za konflikt mezi námi pastevci a zemědělci může nedostatek půdy. Přicházejí sem lidé z různých částí Tanzánie a zabírají naše pastviny. Stavějí si na nich domy a farmy. Oni obdělávají pastviny, my nemám kde pást dobytek, a proto jsme spolu začali válčit.“

U přehrady se napájí menší stádo krav, které doprovází mladíci Moses a Sakita. I oni hledí do budoucnosti s obavami. Nedovedou si představit, že by změnili způsob obživy. Pastevectví je jejich tradice a přirozenost, je to celý jejich vesmír. Návštěva z dalekých končin je překvapila a o Evropě prý nemají žádnou představu.

Masajové praktikují mnohoženství a vládne jim patriarchální řád. Taky Mosesovi a Sakitovi vybrali manželky otcové. Takzvaně přidělené k manželům byly i opodál stojící, ozdobami ověšené ženy. Vdávaly se někdy mezi 15-20 rokem života.

Dřív se do školy posílali problémoví potomci

Formálnímu vzdělání se Masajové nebrání, jen školy jim jsou málo dostupné. Ti, kteří překonají těžkosti s tím spojené, se věnují boji za práva soukmenovců. Jako magistr ekonomie a společenských věd Paulo, pracující pro družstvo Kinapa na podporu masajských komunit.

„Než můj otec zemřel, neměl zájem o to, abych šel do školy. Byl jsem nejmladší dítě jeho mladší manželky a proto mě hodně miloval. To dřív znamenalo, že bych neměl chodit do školy, ale zůstat doma s rodinou a se stády. Po otcově smrti v roce 1990 se můj milovaný a bohužel nežijící bratr rozhodl poslat mě do školy."

průvodce Paulo|foto: Jan Prokeš

V nejbližší bomě, ohrazené osadě, které jsou dodnes přechodným domovem Masajů v centrální a severní Tanzánii, žijí potomci a 6 manželek 74-letého Nangenoie Lekelela, majitele šestisethlavého stáda krav. Asi padesátka členů jeho rodiny obývá nizoučké hliněné chýše, zamořené štiplavým kouřem z ohniště, na který jsou domorodci očividně navyklí.

Z asi 30 dětí dochází do školy 6 dívek a 6 chlapců. Dřív se do školy posílali problémoví potomci. To už neplatí a výběr není sofistikovaný. Pán rodu zkrátka určí, kdo se bude vzdělávat a na koho zůstane starost o dobytek...

Poslední loňský konflikt se zemědělci postihl i tuto bomu. Nájezdníci zapálili na okraji osady dva domy - jeden patřil patriarchovi, druhý spřízněnému sousedovi, kterému ukradli majetek: 75 krav a údajně víc než tisícovku koz...

Masajové představují asi polovinu ze čtvrt milionu obyvatel okresu Kiteto. Většina z nich žije v hloubi savany, hodinu i víc cesty terénním vozem od nejbližší zpevněné cesty a "střediskové obce", zvané Kibaya.

I mezi pastevce dorazil svět mobilních telefonů

Masajové v Kitetu mohou vydělat peníze výhradně prodejem krav, na rozdíl od soukmenovců z turisticky oblíbenějších regionů. Krávy prodávají v krajních případech, když potřebují zaplatit v nemocnici nebo vykoupit své lidi z vězení.

skupina etnika Akie|foto: Jan Prokeš

Zvířata považují Masajové za posvátná. V tom pocitu je stále živí odkaz tradičního náboženství, přestože se dnes většina z nich označuje za křesťany. Říká se, že by Masaj raději byl zabit, než byl oloupen o dobytek...

I mezi pastevce do Kiteta už dorazil moderní svět. Díky rozšířeným mobilním telefonům mají přehled o dětech, které chodí do školy, i o situaci na vzdálených pastvinách. Mobily si dobíjejí ze solárních panelů, které jsou ve větších vesnicích. Tito Masajové tvrdí, že se civilizaci nebrání - že jsou otevření turistům a od vlády žádají nové nemocnice, školy, silnice a férové zacházení.

Tanzánská vláda vyhlásila před 5 roky heslo Kilimo Kwanza - kultivace především, v něm se podle Masajů zrcadlí jejich útlak - politika trestající pastevce vězením za použití obdělávané půdy a tolerující vpády farmářů na pastviny, přestože půda patří v Tanzánii podle zákona obcím...

Nevládní lidskoprávní organizace upozorňují, že tradiční kmeny v mnoha afrických státech ohrožuje těžba nerostů, masový turismus, velké dopravní projekty a dokonce i vlivná lobby ochránců divoké zvěře.

uvolněné Akijky|foto: Jan Prokeš

Ještě zranitelnější skupina než Masajové jsou lovci-sběrači, zvaní Akie. Poslední desítky, maximálně stovky, jich živoří nedaleko sídel Masajů. Na rozdíl od nich Akiové nemají žádný majetek a dramaticky pociťují nedostatek zdrojů. S mizejícími lesy chudnou a vzdalují se i jejich loviště.

Klíčovou činností pro jejich obživu zůstává sběr medu z dutin vysokých stromů, na které šplhají po důmyslných stupačkách... O nouzi Akiů výmluvně svědčí i pohublost většiny z nich. Méně patrné jsou společenské rozdíly a hierarchie. Zdejší ženy se nestydí mluvit za celou skupinu...

Podle starší paní Akiové čekají na pomoc vlády, zatímco některých příslušníků kmene se zmocnil démon alkohol a další rezignovaně přemyšlí o odchodu pryč, ovšem netuší, kde by jim mohlo být lépe. "Vnímáme vlastní životy jako životy ptáků. Naše země je využívaná jinými lidmi a my vymíráme..."