První česká zahradní architektka se potýkala s nemocí i předsudky. Zdenka Košáková zemřela před 70 lety
Zdenka Košáková. Říká Vám to něco? Pokud ne, nevěšte hlavu.
Jde o jednu z prvních, ne-li vůbec první českou zahradní architektku a členku Kruhu výtvarných umělkyň. Její odkaz teprve čeká na podrobnější zmapování.
Zdenka Košáková zemřela před 70 lety (25.8.1945). Prosadila se ve 20. a 30. letech minulého století coby projektantka soukromých vilových zahrad a parků, ale i jako interiérová designérka. Učila v dívčí zahradnické škole v Praze – Krči a hojně publikovala.
Její literární pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví. Kromě odborných statí o architektuře obsahuje i poezii a divadelní i rozhlasové hry. V Československém rozhlase také opakovaně vystupovala. Její hlas se však nedochoval.
Zahrada zámku v Bukovanech
Další pozůstalost se nachází v Národním technickém muzeu ve velmi špatném stavu způsobeným povodněmi.
Jedním z jejích větších děl je zahrada kolem zámku v Bukovanech poblíž orlické přehrady. Investorem byl nově založený Československý červený kříž, který zde zřídil dodnes fungující dětskou léčebnu Charlotty G. Masarykové.
Košáková projektovala i zahradu pražského Klárova ústavu slepců, zahradu Vladislava Vančury, upravovala pozemek senátora Václava Klofáče. Pracovala pro desítky dalších osob i institucí.
Narodila se v roce 1899 do rodiny plzeňského lékaře a po absolvování místního lycea nastoupila do zahradnického učení.
Spolupracovala s Alicí Masarykovou
Už po roce se dostala snad jako jediná Češka do německého Bad Koestritz – prestižní evropské školy, ve které vystudovala sadovnickou techniku. Následovaly stáže v Paříži a Berlíně. Po návratu domů si založila vlastní ateliér a záhy začala zaznamenávat úspěchy.
Kromě projektování se zabývala i bytovým zařízením, textiliemi a květinovou dekorací. Dlouhodobě spolupracovala s Alicí Masarykovou. Kvůli duševní nemoci – pravděpodobně trpěla depresemi - musela své podnikání předčasně ukončit. 25. srpna uplyne 70 let od jejího úmrtí.
Zdeňka Košáková se angažovala v Kruhu výtvarných umělkyň, emancipačním ženském spolku, který sdružoval malířky, grafičky, sochařky i architektky. To, co nám dnes připadá zcela samozřejmé, že ženy navrhují a projektují budovy, tvoří sochy, bylo ještě před sto lety vzácností.
Vystudovat sochařství či architekturu mohly ženy na pražské Akademii výtvarných umění i Uměleckoprůmyslové škole až po založení Československa. Do té doby byly tyto obory zatíženy genderovými předsudky.
Věřilo se, že ženu příroda nevybavila dostatečnou představivostí, prostorovým myšlením a ani předpoklady zvládnout nutnou sumu technických znalostí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka