Rwanda: Uzdravování z genocidy
Před téměř 20 lety propuklo masové vraždění ve Rwandě. V africké zemi během několika měsíců zahynulo kolem jednoho milionu mužů, žen i dětí.
A to vše také kvůli nečinnosti OSN. Karel Kovanda, v roce 1994 velvyslanec České republiky v OSN, dnes vzpomíná : "Měl jsem intenzivní pocit, že Rada bezpečnosti jakoby ztratila kormidlo. Nevěděla co. Pozornost na genocidu ve Rwandě se prostě neupínala." Svou roli tu podle něj sehrál i šok z dřívějšího nepovedeného zásahu Spojených států v Somálsku. I z toho pramenila jistá nechuť zasahovat na území cizích států.
Genocida ve Rwandě v roce 1994, při kterých zahynul milion lidí, šokovala celý svět a dodnes mnozí jen těžko mohou uvěřit, jak daleko může dojít etnická nenávist, v tomto případě mezi Hutuy a Tutsii. Dvě desetiletí po krvavých masakrech ale obě etnika budují zemi bez předsudků. I když Tutsiové dodnes na prožitá utrpení nezapomínají, jak ukazuje reportáž z vesnice, kde Hutuové povraždili během několika hodin téměř jedenáct tisíc Tutsiů. Dnes ale sami Rwanďané odmítají dělení na jednotlivá etnika.
Karel Kovanda zemi navštívil jak krátce po genocidě, tak i v následujících letech. Podle jeho názoru je dnes pozoruhodný posun zejména v hospodářské oblasti. Rwanda ale stále zůstává jednou z nejchudších afrických zemí.
V současnosti tam probíhá státní program označovaný jako "Vize 2020," kdy se právě ze zahraniční rozvojové pomoci investují značné částky do vzdělání obyvatelstva. Staví se ale také nová telekomunikační centra nebo nemocnice. Například oční klinika v městě Kabgayi funguje i díky české pomoci.
"Nemalé prostředky od mezinárodního společenství byly investovány vhodně," je přesvědčena Michala Hozáková z organizace Člověk v tísni, která letos strávila ve Rwandě půl roku. Dvacet let po tak neuvěřitelné události, jakou genocida byla, je i podle ní pokrok v zemi nepopiratelný.
Přes jistý optimismus se mezinárodnímu společenství dodnes vrací otázka, jak se něco takového mohlo stát. Bylo by dnes OSN schopno podobné události zabránit? "Těžko říct," říká Karel Kovanda.
Nicméně připomíná novou doktrínu organizace, totiž odpovědnost za ochranu života lidí. "Tu mají především národní státy, ale pakliže to nedokáží, tak jí přebírá mezinárodní společenství." Bývalý český velvyslanec při OSN ale také připouští, že jde o doktrínu i v rámci mezinárodního společenství velmi kontroverzní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
