Sociální systém se nestihl adaptovat na migraci a globalizovanou ekonomiku, tvrdí sociální antropoložka

Při výzkumu, který provedly Sdružení pro integraci a migraci, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy a Institut sociologie při Univerzitě v norském Bergenu, bylo pořízeno 37 hloubkových rozhovorů s ženami, které na začátku devadesátých let utekly do Československa z válek na Balkáně.

Mě balkánské požadavky na to, jestli jsem Srbka, muslimka nebo Chorvatka vůbec nezajímají. Navíc považuji toto konfrontační dělení za příčinu války a to jim nikdy neodpustím.GORANKA OLJAČA

Opakujícím se motivem v jejich příbězích je jistá rozervanost, zda člověk patří více do Česka nebo Bosny. Tuto otázku si klade Vesna Peolić, dnes již v invalidním důchodu: „Finančně i psychicky by se mi žilo v Bosně lépe. Ale mám tu děti a vnučku. Takže půlka chce žít tady a půlka tam.“

Ani Goranka Oljača, dlouholetá redaktorka Českého rozhlasu, nemá v této otázce jasno: „Já musím říci, že se občas cítím býti cizinkou v Bosně a Hercegovině.“ Ale stejně tak i tady, kde je považovaná za cizinku kvůli svému přízvuku.

Důchody

„Jsou země, se kterými nemáme bilaterální smlouvy, takže se migrantkám nesčítají napracované roky. Navíc kvůli neznalosti jazyka často nemohou pracovat ve svém oboru, proto jsou důchody tak nízké,“ vysvětluje na vzorku asi 40 000 znevýhodněných žen Magda Faltová ze Sdružení pro integraci a migraci.

V obtížné situaci jsou momentálně i seniorky ze Sýrie nebo z Východní Ukrajiny, které tu požádaly o mezinárodní ochranu. S rodnou zemí totiž nesmějí kvůli svému statusu komunikovat.

Ale aby se jim do důchodu sečetla všechna odpracovaná léta, musejí se domluvit oba státy, kde žily a pracovaly.

„Máme klientky, co požádaly o důchod a čekaly 3 měsíce a máme klientku, co čekala 8 let,“ říká Marie Jelínková, spoluautorka analýzy postavení stárnoucích migrantek v Česku.

Chyba v systému?

I ženy, které dostaly české občanství, zůstaly pro úřady a sociální instituce cizinkami. Sociální antropoložka Petra Ezzedine z toho soudí, že český sociální systém se za tu dobu nestihl adaptovat na migraci a globalizovanou ekonomiku.

Udržitelný důchodový systém v Česku je léta nevyřešená otázka, a přístup cizinců k jakýmkoli sociálním příspěvkům je po loňsku výbušné téma. Přesto je potřeba o tématu mluvit a zohledňovat v sytému i tyto nestandardní okolnosti jeho přispěvatelů.