Tunisko čeká na prvního demokraticky zvoleného prezidenta

Po čtyřech letech je ale také jasné, že demokratická transformace byla nakonec úspěšná jen v samotném Tunisku. Tunisané během několika týdnů svrhli autoritářský a zkorumpovaný režim prezidenta Ben Alího a tuto neděli budou ve druhém kole volit nového prezidenta. Bude to první demokraticky a přímo zvolená hlavu státu nejen v Tunisku, ale v celém arabském světě.

"Oběť Muhammada Búazízího přinesla Tunisku jednu velkou věc. A tou je svoboda názoru, svoboda projevu. O tom není pochyb. Ale z hlediska ekonomického přišly spíš problémy. Je to teď horší, než před revolucí. To je ale pochopitelné, žádná revoluce se bez problémů neobejde," říká padesátiletý podnikatel Nádží Hafsáví.

Čtěte také

"Muhammad Búazízí byl vzdělaný člověk. Musel ale prodávat na ulici zeleninu. Tohle může dělat kdokoliv, kdo nemá školu. On ale pracovat chtěl, a nic než tuto podřadnou práci nesehnal," vzpomíná pan Nádží a opakuje přitom mýtus, který se kolem Búazízího postupně vytvořil.

Sídí Búzíd ale pro mladé ani teď není lepší místo k životu: "Sídí Búzíd, to je zapomenuté městečko. A zapomenuté bylo za režimu Burgiby, Ben Alího a zapomenuté je i teď. Nikdy tu nebylo moc práce. Ve městech na pobřeží je to něco jiného, tam je práce dost. A já mám o mládež v Sídí Búzíd strach.

Kluci, kteří dvacet let studovali, nenajdou práci. Začínají zapomínat svou specializaci. Mnozí se snaží odejít, a mnozí z těch, kdo zůstávají, se zapletou do nezákonných obchodů, začnou brát drogy anebo se nechají naverbovat islámskými extremisty," líčí mi pan Nádží své obavy o budoucnost města.

Pomník Muhammadovi Búazízímu v Sídí Búzíd|foto: Štěpán Macháček

Ve starém rybářském přístavu města Binzert se kolem tribuny tísní pár tisícovek lidí. Mávají červenobílými tuniskými vlajkami do rytmu reprodukovaných písní. Čekají tu na příchod prozatímního prezidenta republiky Munsifa Marzúkího. Současná hlava státu je totiž zároveň jedním z kandidátů v nedělních volbách.

"Přátelé, bojovali jsme proti režimu, který stál na jediné vládnoucí straně, který nerespektoval lidská práva, neuznával demokracii. A co teď vidíte: tito lidé, tento starý režim se vrací. Copak můžeme těmto lidem, kteří pošlapávali naše práva, věřit?", pronáší právník, aktivista a prezident Munsif Marzúkí ke svým příznivcům. Strach z návratu zástupců starého režimu v podobě protikandidátů je pro Marzúkího předvolebním tématem.

Setkávání prezidentských kandidátů tváří v tvář s jejich voliči je pro Tunisany nová zkušenost. A v celém arabském světě je to jev dosud prakticky nevídaný.

Čtěte také

Marzúkího slova o starých strukturách bývalého režimu patřila Káidovi Sibsímu. Tento politik ze šlechtické rodiny je považovaný za volebního favorita. Jeho strana Tuniská výzva vyhrála před měsícem volby parlamentní. Sám Sibsí sloužil za starého režimu mimo jiné jako ministr zahraničí.

Na posledním předvolebním mítinku v jihotuniském Sfaxu je znát, že Sibsího kampaň je podstatně nákladnější. Do kryté haly na výstavišti také přišlo víc lidí. Sibsího velkým tématem je nebezpečí islamistických radikálů a džihádistů. Problému ale hned využívá k útoku proti Marzúkímu: na plátno totiž promítá facebookové profily několika džihádistů, kteří současnému prezidentovi vyjadřují podporu. Sibsího kampaň na jeho příznivce ale působí:

"Doufáme, že Sibsí vyhraje. Ten současný prezident, Marzúkí, nestojí za nic. Přivedl do Tuniska násilí a terorismus, to jsme tu dříve neznali. Sibsí, to je člověk, který se vyzná, který Tunisku rozumí. A že je člověkem starého režimu? To jsou jen povídačky!" odmítá Sibsího stoupenkyně ve středních letech.

Munsif Marzúkí na posledním předvolebním mítinku v Binzertu|foto: Štěpán Macháček

Islamisté do prezidentského souboje žádného zástupce nevyslali. Umírněná strana Nahda nechala svým voličům ve výběru budoucího prezidenta ruku volnou.

„Především je to spíše korunovace, než závěr revoluce. Dospěli jsme až ke skutečně pluralitním volbám, které splňují všechny mezinárodní standardy a co je důležité: výsledky nedávných parlamentních voleb nikdo nezpochybnil. Je to důkaz toho, že občanská společnost je v Tunisku silná a že Tunisané jsou vzdělaný a kulturní národ.

Je tu ale ještě jeden důležitý faktor: totiž že tuniští islamisté se zachovali úplně jinak, než islamisté v jiných arabských zemích, které prošly revolucí. V Tunisku islamisté vytvořili občanskou politickou stranu, a přijali koncept demokracie, lidských práv a svobod. To je diametrální rozdíl od Muslimského bratrstva a islamistů v Egyptě, Libyi, Sýrii či jinde, kde se islamisté chopili moci diktátorským způsobem nebo se zbraní v ruce.

Čtěte také

Důležité je také to, že Tunisko je zemí vzdělaných žen. Už šedesát let se tu ženy těší svobodě, a to je jedna z hrází, které návratu diktatury do Tuniska brání,“ vysvětluje šéfredaktor tuniského deníku aš-Šurúk Nadžmuddín Akkárí důvody proč se tuniské demokratizaci daří, na rozdíl od dalších zemí v regionu.

Kárim Jahjá z egyptského deníku al-Ahrám ale nesouhlasí, že by míra vzdělání byla zásadním faktorem. „S tím já nesouhlasím. Zdá se mi to jako takové trošku rasistické řeči. V každé zemi je vzdělanější vrstva a v každé je určitá část negramotného obyvatelstva. A chci Vám tady připomenout, že koncem osmdesátých let se v západním i ruském tisku psalo o tom, že v Sovětském svazu a ve východní Evropě jsou národy, které si demokracii zaslouží, a jiné národy, které si ji nezaslouží, protože jsou zaostalé. Tohle všechno jsou rasistické teorie a platí to i pro arabský svět.“

Stejně tak Jahjá odmítá častá konstatování, že arabské jaro skončilo v Egyptě negativně. „Nesouhlasil bych s výrazem neúspěch. Boj o demokracii a budoucnost země je v Egyptě stále otevřený. Teď jsme sice na cestě dolů, věřím ale, že se křivka boje za demokracii zase zvedne. Vůle po změnách je tam veliká a mladá generace bude zřejmě bránit své svobody odvážněji.“

Favorit prezidentských voleb Káid Sibsí, jeho politická dráha za bývalého režimu mnohým Tunisanům nevadí|foto: Štěpán Macháček

Zdůrazňuje odlišnou roli armády v politice a její silnou ekonomickou roli, kterou Tunisko nezažilo. Armádu pak přidává jako další zpátečnickou sílu spolu s islamisty.

Oba autoři se shodují, že zásadní rozdíl je v chování islamistů v obou zemích. Tuniská Nahda je na rozdíl od egyptského Muslimského bratrstva schopna větší sebekritiky a je vnímána jako občanská politická strana, která přijala demokratická pravidla hry.

I přes nepříznivé podmínky ovšem Kárim Jahjá věří, že se lze vrátit na demokratickou cestu. „Já doufám. Diktátorský režim jde proti světovému vývoji. Myslím, že my Egypťané si demokracii také zasloužíme. Nejsme o nic horší, než Tunisané. Vzděláním, kulturou, civilizací. Jako lidé si zasloužíme svobodu,“ uzavírá své pozitivní vnímání egyptské budoucnosti Jahjá.