Ve Švédsku přibylo 160 tisíc uprchlíků. Jak je místní vítají?
Do skoro desetimilionového Švédska přibylo za poslední tři roky přes 160 tisíc uprchlíků, další desítky tisíc osob přišly na pobytové vízum a část z nich využila volného pohybu osob v schengenském prostoru. Letos přibudou další desítky tisíc.
Jak Švédové reagují na výrazný přírůstek cizinců? Mají skutečně tak otevřenou náruč, jak to vypadá zvenčí? Anebo je aktuální nárůst preferencí krajně pravicové nacionalistické strany Švédských demokratů důsledkem evropské uprchlické krize?
Stockholmské náměstí Medborgarplatsen leží v širším centru. Lidé sedí na zahrádkách u plných talířů a sklenic, mezi nimi se prodírají ti, kteří jdou z práce domů. Je odsud vidět i minaret stockholmské mešity. Jak je ve Švédsku obvyklé, lidé na ulicích jsou pestrým vzorkem kultur a náboženství.
Neméně živo je v odpolední špičce i na Hlavním nádraží. Evropsky oblečení lidé spěchají na vlak nebo čekají na další spoj. Jak se dívají na masivní přísun žadatelů o azyl v posledních letech?
Nejsme rasisti
Mladý elegantní muž, který vypadá jako konzultant ve finanční nebo ekonomické instituci, upozorňuje na složitost problému: „Jedna věc je ty lidi přijmout, druhá jim nabídnout vzdělání, aby tu mohli pracovat. Nikomu nesvědčí, pokud se přijmou lidé, dají se do uprchlického zařízení a pak se nedělá nic. Integraci Švédsko nedělá dobře. Bereme si víc lidí, než o kolik se dokážeme postarat.“
Starší žena si myslí, že Švédsko nemůže vzít v krátké době všechny žadatele o azyl. „Je pro nás těžké se postarat o každého, kdo chce ve Švédsku začít nový život. Nemám ale zatím pocit, že by švédský stát kvůli péči o uprchlíky zanedbával jinou sociální oblast. Nebojím se ani, že uprchlíci mohou způsobit problémy, jsme velká země. Kdo se bojí, má tu politickou stranu, kterou může volit.“
Mladá žena, která se představuje jako psycholožka z Polska, považuje za důležité, že chce Švédsko pomáhat ostatním zemím a lidem z jiných kultur. „Ostatně proto tu žiju i já, tenhle přístup se mi líbí. Lidé tu jsou ochotni se dělit. Do Švédska jsem se přestěhovala, protože jsem chtěla změnit svůj život.“
Dva zhruba pětadvacetiletí mladíci do sebe strkají, který z nich Českému rozhlasu Plus odpoví. Nakonec jeden z nich pronese: „Každá evropská země by měla vzít jistý podíl uprchlíků. Teď je to tak, že některé země berou všechny a jiné žádné. Jako třeba Maďarsko. Myslím, že bychom si měli navzájem pomoct rovným dílem. My nejsme rasisti, jestli se ptáte na tohle."
Uprchlíci houbaři
O volnočasové aktivity a péči o fyzické, ale i duševní zdraví žadatelů o azyl se ve Švédsku stará Červený kříž. Ida Holmbergová monitoruje nabízené aktivity, včetně programů, které vymýšlejí dobrovolníci z řad švédského obyvatelstva. Inzeráty Červeného kříže ve znění „Staň se dobrovolníkem, změň někomu život, integrace v praxi“ najdete pravidelně ve švédském tisku anebo na internetu. Jaký je zájem?
„V roce 2012 jsme začali s aktivitami při uprchlických zařízeních. Dnes máme asi 200 míst, kde se uprchlíci mohou setkávat se Švédy nebo švédskou kulturou a zvyky. Když čekáte na azyl, je problém se zabavit, protože s prací je to těžké. Nabízíme kurzy švédštiny, máme kavárničky, kde lze potkat Švédy a mluvit s nimi o fotbale nebo o tom, co je k vesnici k vidění, kam lze jít na procházku.“
Ubytovacích kapacit pro žadatele o azyl ubývá, a tak si stát pronajímá hotely a ubytovny. Přítomnost cizinců je pro místní zřetelná, nejsou to oddělené světy. „Když máme dost času připravit místní komunitu na to, že tam přijdou uprchlíci, bývá tam méně problémů s rasismem nebo xenofobií. A když se nám podaří zaktivovat místní občany a ukázat jim, že mohou s něčím pomoct, zabírá to. Je řada situací, kdy se takzvaně prolomí ledy. Například v zimě – uprchlíci přicházejí odění lehce a švédské zimy jsou kruté. Prosíme místní, jestli by pro ně nenašli nějaké zimní oblečení nebo boty, a tím je zapojíme. Naše zkušenost s přijímáním uprchlíků je mnohem bohatší a ne jen negativní.“
Švédové a žadatelé o azyl se mohou setkávat v kavárnách. Podobně fungují i různé školní projekty. „V severním Švédsku místní napadlo, že by se mohli uprchlíků zeptat, jestli by s nimi nechtěli chodit jednou týdně běhat. Někteří z uprchlíků na to kývli, protože jim chyběl pohyb. Potřebovali boty, protože ty si s sebou do Evropy nepřinesli. Tak na ně místní uspořádali sbírku. Stačí se zamyslet, co umím a co mohu nabídnout a pak to jde samo. Příklad z malé vesnice na severu je kurióznější: byly tam problémy s uprchlíky houbaři. Některé houby vypadají podobně jako u nich doma, ale zatímco u nich mohou být jedlé, ve Švédsku vinou klimatu a půdy už ne. Takže jsme tam měli pána, který si řekl: vím toho spoustu o houbách, udělám uprchlíkům přednášku!“
Nízká nezaměstnanost jako prevence nenávistných nálad
Nemá cenu se tvářit, že strach, obavy, nebo dokonce nevstřícnost vůči cizincům ve Švédsku neexistují. Jedním z problematických bodů je nedostatečná integrace do švédské společnosti. Ve městech vznikají ghetta, kde se lidé cítí vykořenění, nedostatečně společensky ukotvené děti a mladistvé oslovují náboženští fanatici a lákají je do boje na Blízkém východě nebo v Africe. Výrazný úspěch v šetřeních, kde měli lidé uvádět, koho by volili, zaznamenala úspěch nacionalistická strana Švédských demokratů, vyznačující se antiimigrační rétorikou.
Morgan Johansson, švédský ministr spravedlnosti a migrace zvolený za sociální demokraty, řekl Českému rozhlasu Plus, že Švédové se za posledních 20-30 let stali tolerantnějšími vůči imigrantům.
„Rozdíl je v tom, že teď máme politickou stranu, která z imigrace udělala hlavní téma svého volebního programu. Lidé, kteří byli proti migraci, najednou mají koho volit. Německo a Rakousko mají také hodně uprchlíků, ale nezaměstnanost v Německu je velice nízká: 4-5 procent. To je dobrá prevence nenávistných politických nálad. Ve Švédsku máme nezaměstnanost ve výši 7-8 procent. Jestli se nám to povede snížit, bude pro krajně pravicové strany těžší těžit z politických nálad.“
Magazín Expo sleduje krajně pravicovou scénu, a jednotlivé projevy rasismu a xenofobie ve Švédsku dává do širších souvislostí. Zaměstnanci Expa se stávají terčem verbálních výpadů. A někdy i fyzických, což je případ šéfredaktora Daniela Poohla. V létě Švédští demokraté zaznamenali nárůst preferencí v sociologických šetřeních.
Daniel Poohl poukazuje na efektivní taktiku strany, která přesvědčila voliče, že již dávno nejsou extrémistickým hnutím, a jednak nabízí velice jednoduché řešení na složitý problém migrace a uprchlictví: omezit migraci. "Jenže když omezíte migraci, válka v Sýrii tím neskončí," dodává Poohl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
