Volyňští Češi a ukrajinská krize
Na Ukrajině běží neviditelná válka. Jaké postavení v tomto konfliktu zaujímají volyňští Češi? A jaké jsou historické kořeny příchodu Čechů na Ukrajinu a návratu zpět do Česka?
Na takřečené Volyni, žili od konce 19. století převážně Češi. Když ruský car Alexandr II. pozval po zrušení nevolnictví v roce 1861 Čechy na Volyň, získávali často půdu velmi levně.
Důvody příchodu na Volyň byly především ekonomické. V západních guberniích Ruska po zrušení nevolnictví 1861 velkostatkáři prodávali půdu, protože neměli pracovní síly. Češi tak mohli levně nakoupit za malou usedlost v Čechách velké hospodářství.
Dle prvního ruského sčítání lidu z roku 1897 žilo v Rusku na 50 tisíc Čechů a z toho 27 tisíc bylo ve volyňské gubernii.
Role volyňských Čechů v našich dějinách bývá někdy přehlížena. Za první války začali jako první, ještě před Masarykem, formovat českou družinu v Kyjevě.
Za druhé světové války se vyznamenali především tím, že hromadně vstupovali do Svobodova armádního sboru.
Repatriace volyňských Čechů zpět do vlasti proběhla zejména po konci války v roce 1945 a později v roce 1947 na základě dvoustranné dohody mezi Benešem a Stalinem.
Demobilizovaní volyňští vojáci měli přednostní právo na takzvanou národní správu zabraných německých usedlostí a živností. A v roce 1947 k nim začaly přicházet rodiny z Ukrajiny.
Češi odjížděli a zanechávali na Volyni svou půdu, pro kterou kdysi přijeli. Dnes opět mnozí Volynští Češi vidí řešení své situace v návratu do Česka. Mnozí z nich, ale nemají prostředky cestu uskutečnit.
V průběhu března česká komunita požádala českého prezidenta, českou vládu a ministerstvo zahraničí, aby se pokusili o jejich návrat do vlasti, o takzvanou repatriaci.
Ačkoliv existují i obyvatelé, kteří Ukrajinu opustit nechtějí, patří spíše k menšině. Všechny Čechy zde, jakkoliv je fronta daleko, znepokojuje. Obavy z války jsou zde silné.
Cítí se ohroženi a domnívají se, že podobně jako dvě generace předtím, v roce 1947 a po Černobylu v roce 1991, se o ně Česko postará. Myslí si, že by měla česká vláda pomoci. Česká vláda ale nic takového neplánuje.
Ministerstva zahraničí a ministerstvo vnitra vydalo stanovisko, které shrnuje, že situace na Ukrajině není nijak výjimečná.
Dokumentaristka Lenka Králová, která byla v oblasti před několika dny, shrnuje, že měla k dispozici stanovisko komise, kterou tam naše velvyslanectví z Kyjeva poslalo, a i ta potvrdila, že volyňští Češi jsou v bezpečí a žádné drama tam neprobíhá.
Dle ní je, ale situace jiná. „Už krátce za Lvovem jsem viděla první zátarasy na silnicích a pocítila jsem přítomnost té občanské války, která jakkoli je na východě, tak je znatelná i v tom okolí v Žitomiru [město v oblasti Volyně].“
„Z rozhovorů, které jsem tam vedla s těmi lidmi, jsem pochopila, že velmi závidí Polákům a závidí Židům, kterým pomáhá Izrael a Polsko.
Takže jsem pak na místě tady v Česku zjišťovala, jak to je, a zjistila jsem, že například Poláci dostávají takzvanou kartu Poláka, která jim umožňuje získat bezplatné vízum, kdykoli vycestovat do Polska, získat tam v akutním případě zdravotní péči a tak dále.
Kdežto Češi volyňští musí stát dlouhé fronty v Kyjevě a čekat na víza, musí za to platit, a pro ty chudší lidi je to opravdu v podstatě věc nedostupná. Oni se do toho Česka dostat kvůli tomu nemůžou,“ shrnuje netečnost přístupu českého státu vůči krajanům.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
