Z krajiny do krajiny - život básníka O. Fibicha

Genius loci karlínské periferie se pevně otiskl do básníkových vzpomínek, stejně jako venkovský ráz jeho pozdějšího bydliště v Liboci. Zde už se probouzela básnická obrazotvornost, tříbená v pozdějších letech vizuální poetikou Josefa Sudka a lyrikou Jaroslava Seiferta.

Už v první polovině 70. let se Ondřej Fibich podílel na vydávání neoficiálních tiskovin. Nejprve to byl časopis DRU, který založili se spolužáky z gymnázia. Časopis byl určený mladým autorům, kteří nesměli oficiálně publikovat. A nezůstalo pouze u časopisu. Ondřej Fibich založil samizdatovou edici Cor cordium. Jeho aktivit si ale začala všímat také Státní bezpečnosti a pod jejím tlakem musel v roce 1979 odejít z Prahy.

Po krátkém pobytu v severních Čechách, se přestěhoval na Prácheňsko, do obce Jemnice u Radomyšle. S vydáváním samizdatů ani zde nepřestal. K edici Cor cordium naopak později připojil další s názvem Setba samot. Celkem se mu podařilo vydat kolem osmi desítek titulů. Dodnes ceněné jsou například antologie Konec obelisku, věnovaná tvorbě písničkářů a textařů a Básníci a samotáři, antologie sta a jednoho zapomenutého básníka.

Oficiálně publikovat mohl Ondřej Fibich teprve na začátku devadesátých let. Pak postupně vychází jeho básnické sbírky Země Jana Křtitele, Podoby soumraku, Pasovské elegie, Topografie, Pohanský les až po nejnovější Okřesáno tmou z roku 2013.

Ondřej Fibich také založil nakladatelství Hrad, které se zaměřuje na publikace věnované prácheňskému kraji a Šumavě. Z několika souborů regionálních pověstí připomeňme například trilogii Prácheňský poklad, vyprávění o pověstných pramenech jihozápadních Čech Nebe studánek, Šumavské pohádky a říkadla, Nejúplnější místopisný slovník staré Šumavy nebo pozoruhodné dílo o krajině kolem Radomyšle a její duši – Rytíři svatého Jana.