Brali byste „štamtiš“ ve stolní společnosti staré Plzně?

Hacašprnda, Mha, Mňau, Kosáci, Bílá labuť … - to jsou názvy jen několika z mnoha stolních společností, které svého času působily v plzeňských hostincích. A co si přesně pod pojmem „stolní společnost“ představit? Jedná se o fenomén typický především pro měšťanskou kulturu 19. století. Jak vysvětluje historik Tomáš Bernhardt, je to vlastně prosté – televize ani rádio tehdy ještě nebylo, takže co s načatým večerem? Lidé se scházeli v oblíbených hospůdkách a sdělovali si dojmy, zážitky, bavili se, žertovali a vyprávěli.

Skupinová fotografie společnosti Mňau (též kocouři) pořízená kolem r. 1870 ve fotografickém ateliéru Josefa Böttingera. Společnost Mňau působila v rámci spolku Měšťanská beseda a jejími členy byla řada významných Plzeňanů|foto: ZČM v Plzni - národopisné oddělení

Lidé sejdou se, aby uvolnili mysl od životní tíže a pocítili radostné zvýšení tepu životního. /motto třetí schůze stolní společnosti Mha/

Ale nešlo jen o pouhou zábavu - stolní společnosti totiž daly také základ mnoha politickým stranám nebo spolkům. Téměř každý spolek nebo politická strana v 19. století měla svůj původ v některé ze stolních společností. Ostatně i plzeňské Národopisné muzeum tam má své kořeny. Kroužek přátel starožitností, který založil Ladislav Lábek, vlastně až do 1. světové války fungoval právě jako stolní společnost.

Stolní společnost jako sociální síť devatenáctého století

V Plzni v 19. století existovaly desítky, možná stovky stolních společností. Často šlo jednoduše o „štamtiše“, stoly stálých hostů, kteří se pravidelně scházeli v různých hostincích, v různých dnech. Přitom ale nešlo o uzavřenou společnost štamgastů. „Lidé mezi tím tak nějak proplouvali, chodili tam či onam, navzájem o sobě věděli. Ke konci 19. století se to vyvinulo v cosi, co by se bez nadsázky dalo označit sociální sítí. Dneska máme Facebook, tenkrát měli stolní společnosti“, usmívá se Tomáš Bernhardt.

Sbírky Národopisného muzea Plzeňska ukrývají řadu dokladů o působení plzeňských stolních společnosti. Stovky fotografií, pamětní knihy, žertovné diplomy, pozvánky. Dlouhou řadu pamětních knih, které obsahují třeba i portréty a karikatury členů nebo příležitostné kresby, po sobě zanechala například stolní společnost Šlechta na tvrzi Ulčově založená v roce 1905 v plzeňském hostinci Zlatá hvězda (Klatovská 1 – na místě dnešní Adrie).

Žertovný oděv, vlastní legitimace i navštívenky

Je toho mnoho, co vás na působení stolních společností staré Plzně zaujme. Některé společnosti používaly různé stylizované oděvy, rekvizity (šerpy, řády, čepičky…), připravovaly všelijaké mumraje, používaly zásadně pseudonymy. Mnohé stolní společnosti také pečlivě evidovaly své členy, pro které vydávaly dokonce vlastní legitimace a navštívenky.

Šlechta po sobě zanechala dlouhou řadu pamětních knih. Zejména v prvních letech obsahují i řadu karikatur a portrétů členů i příležitostných kreseb. Na snímku kresba Jochanána de Tremonches, jinak též právníka Jana Siegera|foto: ZČM v Plzni - národopisné oddělení

Nejen recese a vtip však byly hlavními znaky stolních společností. Už Ladislav Lábek chápal jejich význam jako podhoubí, které zásadním způsobem ovlivňuje českou kulturu, politiku a společenský život. Ve stolních společnostech se neformálně scházeli (a samozřejmě ovlivňovali) nejrůznější literáti, hudebníci, novináři. „Ve 30. a 40. letech 19. století se o několika hospodách s nadsázkou říkalo, že kdyby se strop té hospody zřítil, tak pod ním zahyne celá česká kultura,“ dodává historik Tomáš Bernhardt.

Poslechněte si Špalíček lidových písní z Národopisného muzea Plzeňska věnovaný stolním společnostem staré Plzně!