Devatero chodů štědrovečerních hodů
Štědrovečerní večeře tradičně začínala v okamžiku, kdy na obloze vyšla první hvězda. Hostina o Štědrém večeru měla obvykle několik chodů. Říkalo se, že jich má být devatero. Hojnost spočívala především v pestré skladbě pokrmů.
Není Kuba jako kuba
Tradiční venkovská večeře začínala kouskem chleba nebo domácí oplatkou s medem, česnekem nebo různými bylinami, kterým se přičítala ochranná moc. Pak se podávala polévka, nejčastěji hrachová, čočková či houbová, později i rybí. Hlavním jídlem bývaly zapečené nákypy s houbami, známé jako hubník nebo kuba. Černý kuba se připravoval výhradně z tmavých hřibů.
Sladká muzika
Starým obřadním pokrmem byly také kaše, například prosná, jáhlová, krupičná nebo hrachová. Nezbytnou součástí večeře bylo i sušené ovoce, někdy vařené či jinak upravované, pod názvem muzika. To vše doplňovala jablka a ořechy. Pilo se pivo a pálenka, později čaj nebo punč s vánočkou či závinem.
Obžerná večeře
Štědrovečerní menu podle starých církevních nařízení nemělo nabízet maso ani alkohol, přece jen jde ještě o večeři postní. Už středověké prameny však hojně obsahují stesky na neposlušný lid, který o Štědrém dni pije a požívá maso. Na Moravě takové večeři říkávali hojná, tučná nebo obžerná.
Obřadní pečivo
Výjimečné místo mezi štědrovečerními pokrmy má dodnes sváteční pečivo. Těsto přejímalo podoby zvířat, symbolů slunce a plodnosti. Jeho přípravu doprovázely různé pověry: Hospodyně měla používat výhradně mouku z vlastní úrody. Při zadělávání těsta otírala ruce o stromy, aby dobře plodily. Voda z díže, v níž se zadělávalo, se dávala dobytku, aby byl zdravý a krávy dobře dojily. Pokud se pečivo nepodařilo, připálilo se nebo prasklo, znamenalo to neštěstí či smrt v rodině. Do zvlášť pečlivě připravovaného chleba se zapékaly peníze, česnek, někde přidávali svěcenou vodu.
Právo hospodáře
Po celé svátky zůstávalo pečivo na stole. Jako první ochutnal hospodář jako záruka dobré úrody. Drobky se schovávaly jako prostředek proti nemocem, někde se dávaly dobytku nebo vhazovaly do ohně. Také studny dostaly svůj díl, aby měly čistou vodu. Trochu jídla hospodář zahrabal ke kořenům stromů v sadu a někde dávali i úplatek myším, aby v nastávajícím roce neničily obilí.
Zdroj - literatura:Alena Vondrušková: České zvyky a obyčeje. Praha 2004
Eva Večerková: Obyčeje a slavnosti v lidové kultuře. Praha 2015
Stanislav Brouček, Richard Jeřábek: Lidová kultura, Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, Praha 2007
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
‚Bez zbraní budeme jen umírat.‘ Na Ukrajině panuje rozčarování, že se svět dívá jinam, popisuje Boháč
-
ANO ‚hází do důchodové reformy vidle‘, nesejde se s vládou a prezidentem. ‚Odmítáme dělat stafáž,‘ sdělilo
-
Evangelický farář musí umět všechno. Jan Satke se rozhodl, že vymění církev za lokomotivu
-
Bolestný pohled, rána pro český tenis, říká Štěpánek o dotační kauze na svazu. Do jeho vedení nechce