Hnětýnky, zvance a „pěkná hodinka“ k tomu - posvícení na Plzeňsku si naši předci uměli užít

11. říjen 2017

Zábavy a tzv. „pěkné hodinky“ s hudbou a tancem se na plzeňském venkově podobně jako jinde v Čechách pravidelně konaly u příležitosti posvícení, výroční slavnosti posvěcení místního kostela.

Císařské hody

V roce 1786 rozhodl císař Josef II. zvláštním dekretem o sjednocení oslav ve všech zemích rakouské monarchie na třetí říjnovou neděli a po ní následující pondělí. Protože je tento termín blízký svátku sv. Havla, bylo nové posvícení nazýváno havelské nebo císařské. Mnohé obce ale nařízení nerespektovaly a postupně se vrátily k původní tradici oslav vlastních patronů, nebo dokonce šalamounsky slavily posvícení dvojí.

Hnětýnky a zvance

Spisovatelka Amalie Kožmínová v souvislosti s havelským posvícením v Dolanech u Plzně uvádí: „Trachtina strojila se vždy veliká a kroj do kostela oblékl se nejparádnější. Muzika v hospodě hrávala celé dva dny, protože v pondělí po posvícení držela se ve vsi pěkná hodinka.“

Posvícení v minulosti slibovalo především hlučné hodování a veselé zábavy. Zároveň se jednalo o nejvýznamnější obecní a také důležitou soukromou, rodinnou slavnost. Předcházel jí pečlivý úklid také a chystání hostiny pro široké příbuzenstvo. Připravovala se posvícenská husa a obřadní pečivo (na Plzeňsku nejčastěji hnětýnky) a jako sladká pozvánka koláče, příznačně nazývané zvance.

Pěkná hodinka

Řídící učitel Josef Hylák popsal posvícenskou zábavu v rodných Němčovicích v 90. letech 19. století: „O posvícenské neděli se večer jde do hospody, kde právě počíná tanec. Tančí se obyčejně do rána. Ráno v pondělí dá hostinský umýti podlahu v tančírně. Kolem jedenácté dopoledne počne pěkná hodinka, čili krátce pěkná, k níž tanečníci, celá ves, sejdou se v nejlepších svátečních šatech. Uprostřed tančírny hoří lampa. Pěkná končí as ve dvě až tři hodiny s poledne. Pak jde mládež se převléci do šatů méně pěkných, hned přijde zpět do hospody a tančí se dále. Vyjma přestávky za soumraku, kdy chasa jde k večeři a poklidí si dobytek, tančí se neustále až do noci, někdy déle, někdy kratšeji. Večer za přestávky chodívají muzikanti po vsi, aby od hospodyň dostali nějaký kus masa a napít piva.“


Pověry při posvícenecké muzice:
Která holka o pěkné jde první do kola, vdá se toho roku.
Kdo při jídle zpívá, dostane bláznivou ženu.
Když i přes přísný zákaz přišla k muzice žena-šestinedělka, vobhlídla mužské a ti se pak seprali.

Dýšinské posvícení

Podle kronikářských záznamů Antonína Škabry z Dýšiny ze 70. let 19. století se už v sobotu před posvícením sjížděli do vsi komedianti a kramáři. V neděli ráno se domácí i přespolní účastnili mše, na které kromě varhan účinkovali ještě hráči na smyčcové nástroje, lesní rohy, trubky a kotle. Následoval rodinný posvícenský oběd.

Kolem druhé hodiny odpoledne se ohlásila hudba, která nejprve zahrála na faře, pak před hospodou a nakonec v sále až do šesté večerní, kdy nastala přestávka na večeři. Večer přišli hospodáři s hospodyněmi. Hudebníci vytroubili sólo pro ženaté a pro hosty a tancovalo se až do rána.

Pán – nepán

Doudlevecký učitel František Kraus dokládá, že ještě na přelomu 19. a 20. století „ve vsi v pondělí dopoledne chodili hoši s košem v ženských šatech – podobně jako o masopustě – od stavení ke stavení, sbírajíce koláče a pečené husy. Tak obešli celou ves, načež s kořistí usadili se v hospodě a tam jedl pán nepán.“ Při západu slunce se o posvícení v německých vsích na Plzeňsku občas provozovalo také obřadní stínání kohouta.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.