Nešťastná vlasatice na nebi, otcovský trest na zemi – co děsilo naše předky ve středověku?

Příroda ve středověkém pojetí neoznačovala pouze člověkem nevzdělávanou část okolního světa, šlo o mnohem širší pojem. Zahrnovala veškeré okolní děje, vztahy mezi bohem a živými bytostmi, vysvětlení podstaty univerza i života jako takového. Značná byla závislost na mytologickém a později nábo­ženském základě, vysvětlujícím původ člověka a jeho místa ve vesmí­ru. Kromě božstev hráli významnou roli v chápání přírody také nadpřiro­zené bytosti, duchové, elfové, skřítci, draci a obři, zodpovědní za změny počasí, neúrodu, nemo­ci, podivné chování zvířat nebo přírodní katastrofy.

Apokalyptická zemětřesení

K nejobávanějším přírodním jevům pa­třila odedávna zemětřesení. Jejich historický výskyt je zmapovaný díky výmluvným záznamům z kronik. Na­příklad zemětřesení z 25. ledna 1348, jehož epicentrum leželo na území dnešního Rakouska, bylo velmi silné a zazna­menali jej i v oblasti jižní Mo­ravy. V Itálii ničilo budovy a způ­sobilo všeobecnou paniku. Trvalo velmi krátce, asi dvě mi­nuty, jak víme díky písemné zprávě jistého Giovanniho da Parmy z Trenta, který stihl odříkat třikrát Otčenáš a Ave Maria.

Zemětřesení bylo obvykle vysvětlo­váno jako trest za hříchy, oznámení konce světa nebo bib­lické apokalypsy. Není divu, že se mnozí lidé modlili, zpytovali svědomí a spína­li ruce. Věřilo se ale také, že v průběhu zemětřesení nebo krátce po něm se dějí zázraky – plyny vycházející ze země měly například údajnou moc proměnit člově­ka v jakékoliv zvíře a zvířata zase v solné sloupy nebo kámen. Tyto názory zřejmě vycházely z objevů fosilií a mine­rálů v čerstvě rozpraskaných horninách.

Otcovský trest

V polovině 14. století propukl v Evropě mor, který nakonec vy­hubil asi třetinu populace. Nákaza se rozšířila z Krymu přes přístavy ve Středomoří a zasáhla i větši­nu západní Evropy. Morové epidemie byly interpretované jako boží odpověď na nekonečnou řadu lidských hříchů, jakýsi „otcovský trest“. Za znamení božího hně­vu se ovšem pokládal také nadměrný výskyt žab, kobylek nebo myší.

Kněží v době šíření morové nákazy citovali pasáže ze Starého zákona a kritizovali prostituci, sodomii, zálibu v luxusu a ztrátu pobožnosti. Ostatní hledali vysvětlení v nadpřirozených silách. Nejčastěji se obraceli k tajemnému vlivu hvězd, „zkaženému“ vzduchu, ale také k dalším astronomickým a meteorolo­gickým úkazům – duze, oblačnosti, mlze, výkyvům počasí, kometám a meteorům.

Nešťastná vlasatice

Komety neboli vlasatice budily největší hrůzu. Byly ve středověké Evropě symbolem neštěstí a válek, zřejmě i kvůli jejich ohonům ve tvaru turecké šavle. K nejzná­mějším případům patří Velká kometa, která na nebi zazářila roku 1618 a podle mnohých předznamenala počátek třice­tileté války. Na obloze se objevila 6. září a vydržela bezmála tři týdny. Protože byla neobyčejně jasná, byl jí přisuzovaný velký význam.

Zdroj:
Vladimír Socha: Zlá znamení a hněv bohů. Živá historie 10/2016, s. 25–27; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska (Praha 2007).