Vzácnost v dudařské dílně: volské rohy!

Když dudák rozezvučí dudy, je to radost poslouchat, ale také se dívat! Tomuto „čertovskému“ nástroji se na Plzeňsku a na Chodsku říká také pukl, puklík, kozel nebo kozlík – podle kozí kůže, která se využívá na měch. Důležitou součástí nástroje jsou ale také volské rohy. Používají se na roztrub a zesílení zvuku. Ovšem sehnat je, to není jen tak!

Dudák a výrobce dud Jaromír Konrady při práci s volským rohem (zdobení)|foto: Michaela Vondráčková

Bohaté zkušenosti s tím má plzeňský dudák a výrobce dud Jaromír Konrady, který se výrobě dud věnuje už dlouhá léta. „Je problém rohy vůbec sehnat, protože zemědělci si zvykli je uřezávat už u telat, takže rohy vyrostou jen malinké, které se nedají použít,“ dodává. Nejlepší jsou údajně rohy maďarských volů. Jsou veliké až 60 cm a to už je materiál, se kterým se dá pracovat.

Z býčí porážky až do dílny výrobce dud

Své o tom ví i plzeňský muzikant Miroslav Škarda, vedoucí Souboru písní a tanců Jiskra z Plzně. Pro svého syna Jakuba si přál vylepšení dud o parádní rohy. Z býčí porážky opravdu několik rohů získal a podnikl s nimi veškeré potřebné kroky. Ještě před tím, než putovaly do dudařské dílny, bylo potřeba je ve velikém hrnci vyvařit, vyklepat z rohů vyživovací kosti a teprve pak byla příprava rohů hotová. Nakonec ale odborným pohledem Jaromíra Konradyho bohužel neprošly. Neměly dostatečnou délku, a tak se musejí hledat rohy nové.

Občas se ale zadaří a dostatečně dlouhé volské rohy se najdou. Jak se dále zdobí? Výrobci dud nejčastěji po obvodu vrtačkou provrtávají dírky – do nich přijdou cvočky, které roh dozdobí. „Na zvuk to nemá vliv, ale také to musí mít nějakou estetiku,“ s úsměvem dodává Jaromír Konrady. Až budete příště obdivovat hru dudáka, zaměřte se i na detail rohů, možná výrobě dud kvůli nim předcházela dlouhá anabáze.