Dutonožka - jedlá houba rostoucí výhradně pod modříny

Hřib dutonohý má klobouk většinou menší než 10 cm v průměru, zprvu kuželovitý, který se následně rozprostře, uprostřed dlouho bývá tupý hrbol. V barvě klobouku převládá hnědá v různých odstínech. V mládí je na něm stříbrná plst, časem z ní uprostřed zůstávají stříbrné šupinky, které jsou směrem ke kraji klobouku přitisklé. Póry jsou dlouho žluté, protáhlé a velké, radiálně uspořádané, sbíhají až k prstenu a časem mohou nabírat až žluto-olivovou, otlakem i rezavo nebo olivovo-okrovou barvu. Třeň dorůstá výšky maximálně 10 cm, v průměru má 1 až 2 cm, uvnitř je souvisle dutý. Na třeni se nachází prsten a od něj dolů je barva třeně hnědavá, je pokrytý šupinkami. Na okraji klobouku dlouho zbývají bílé útržky světlého závoje - vela - kterým jsou v mládí zastřeny rourky.

Výskyt

Zvláštností hřibů dutonohých je, že rostou výhradně pod modříny, stačí jim i pouze pařez modřínu, na jehož kořenech podhoubí vegetuje. Dutonožky je možné najít v létě a začátkem podzimu a to od nížin až do hor.

Hřib dutonohý je jediným druhem rodu Boletinus, který je tzv. monotypickým rodem s jedním zástupcem. Samostatně vyčleněna byla zlatožlutá forma – hřib dutonohý zlatožlutý, která se liší pouze nápadně žlutým až zlatožlutým kloboukem s o něco světlejšími rourkami. Vyskytuje se méně často.

Využití

Hřiby dutonohé jsou jedlé, ale je to houba měkká, proto se hodí spíš k přímému využití do jídel. „Na sušení s ní nemám žádnou zkušenost a do kyselého nálevu – do směsi ano, ale sólově těžko,“ říká mykolog Svatopluk Holec. A pozor - pokud byste tuto houbu sbírali po silných deštích, mohla by být příliš rozměklá nebo napadená různými plísněmi – vybírejte si jen skutečně zdravé nenapadené plodnice.