"Dělba jazyka" nebo jazyk mužů a jazyk žen II.

II. část: Od vicinologie ku "genderové" lingvistice

Už dříve jsme hovořili o tom, že v místech, kde spolu po staletí bydleli osadníci české i německé národnosti společně, musely zůstat trvalé stopy starého sousedství i v jazyce. Mohli bychom odlišit slova, která se do češtiny dostala (třeba z němčiny) podle okruhů věcí nebo jevů (možná právě "mužských" nebo "ženských"), které pojmenovávají . Připomeňme si (např.) různá zemědělská pojmenování. Pro muže bylo důležité pojmenování otěží nebo uzdy. Někde se užívalo termínu lácaly (z něm. Leitseil; ČJA), zatímco v jiných lokalitách to byly cígle. Tvrdé udidlo však znají na Chodsku spíše jako cank, caňk (z něm. Zang). Při společné práci pak muži i ženy odhazovali obilí k prosušení do přístodolku. To je někde perna, jinde párna, parně, párník nebo píreň (z něm. nář. Barn).

Mnohdy souvisí řada pojmenování spíše se vztahem k materiálu. Vždyť dřevo bylo základní surovinou, podkladem k další výrobě; dokonce i ke stavbě domů ! Ale o dřevě bychom si mohli povídat dlouho ! Když už jsme u těch slov přejatých z němčiny: jistě znáte štípánky, které je nutno udělat, abychom se zahřáli. Stejné (nebo velmi podobné) tenké třísky, které se štípaly z polínek a byly určené na otop (tedy na podpal) však představovaly i špánky. Slovo je odvozeno od základu špán (z něm. Span, tříska) a je známé také v jihočeském nebo v severovýchodočeském nářečním okruhu.

Soužití sousedů na státní a jazykové úrovni se věnuje vicinologie. Z hlediska našeho národního jazyka jsou potom zajímavé nejen přechody mezi češtinou a němčinou, ale třeba i mezi češtinou a slovenštinou (z níž se do češtiny dostalo např. slovo železničář), popř. polštinou (za přejetí slova chmurný vděčíme obrozencům) apod.

Vraťme se však k jazyku mužů a k jazyku žen. Dnes ve světě existují i skupiny badatelů, které se snaží odlišit od běžné nauky o jazyce tzv. jazykovědu "ženskou", feministickou. Často se mluví o tzv. "genderové" lingvistice. Alespoň jeden příklad za všechny: koncem loňského roku (17. prosince) přišla s podobným podnětem skupina expertů "kolem novin" New York Times (The New York Times Magazine). Počítačový systém Gender Genie užívá zjednodušeného postupu k určení pohlaví autora textu. Údajně stačí vložit jakýkoliv text (nejlépe o více než 500 slovech) psaný vlastními slovy a čekat na výsledek.

Podle čeho může nějaký počítačový systém poznat, zda analyzovaný text napsal muž, nebo zda je jeho autorkou žena ? Předpokládá se, že ženy užívají jiných (tzv. "klíčových" slov: např. with/ s, spolu; if/jestliže, pokud; not/ne; be/být; we/my; me/já, mne; myself/sama; kdežto v textu psaném muži najdeme spíše around/kolem; what/co; more/víc; are - is /jsi, jsme, jste, jsou - je; at/k něčemu, many/mnoho, mnozí). Ovšem o věrohodnosti tvrzení tohoto druhu by se jistě dalo dlouho diskutovat. Na světových internetových stránkách (v tzv. Ejournalu) se podobné problematice věnuje i publicita Dan Gillmor. U nás jsou velmi známé práce paní dr. Jany Valdrové z katedry germanistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, které jsou věnovány právě shodám a odlišnostem mezi mluvou žen a mluvou mužů.