O užívání či spíše nadužívání předložky na v současné češtině

24. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Předložka na se podle kontextu pojí buď se 4. pádem - dám věc na místo, nebo se 6. pádem - věc je na místě. Předložky ve spojení se jmény vyjadřují řadu okolností - my bychom se dnes soustředili především na označení místa či směru. A právě při označování místa nebo směru si předložka na často konkuruje s předložkou do nebo s předložkou v.

To je přesně jádro problému. Předložka do označovala původně směr dovnitř nebo stav uvnitř, stejný význam i původ má např. také německá předložka zu nebo anglické to. Protikladný směr nebo místo by pak ve vztahu k předložce do vyjadřovala předložka z/ze - do kapsy - z kapsy. Předložka na původně vyjadřovala směřování na povrch, na vyvýšené místo, stejně jako v angličtině on, v němčině an (dnes i auf) - např. na stůl. Dodnes nejčastěji užíváme předložku na právě s tímto omezením, užijeme ji především tehdy, jde-li o představu místa na povrchu - na stole, na stromě, na horním konci vesnice. Tento význam si uvědomíme v protikladu k předložce v, která označovala místo dole - na horách, ale v údolí. Předložka v označuje jednoznačně význam uvnitř, podobně jako v germánských jazycích in.

Vyložili jsme si původní význam předložek a musíme také konstatovat, že užití předložky je často v konkrétním případě dáno tradicí. Někdy dokonce užití předložek nerozlišujeme. Říkáme např. ve dvoře i na dvoře v téměř stejném významu. Tam, kde nerozlišujeme povrch a vnitřek, vítězí v dnešní češtině spíše předložka na - např na ulici. Tradičnost konkurence obou předložek si uvědomíme např. při označování času u jednotlivých ročních období, není možné jednoznačně vysvětlit, proč máme na jaře a na podzim, ale v létě a v zimě.

Podobně říkáme, pokud užijeme názvy plzeňských městských čtvrtí - na Slovanech, v Doubravce, na Borech, ale v Černicích, na náměstí, ale v ulici. Také jezdíme na Moravu, ale třeba do Německa - tradice se výrazně uplatňuje právě ve spojení s místními jmény.

Mnohdy je užití předložky i generačně podmíněno, starší z nás chodili do gymnázia student bydlel v koleji, pro mladší z nás je běžnější bydlet na koleji a chodit na gymnázium.

Dnes ale často slyšíme - stalo se to na prodejně, jdeme na bazén, sejdeme se na Skvrňanech - v tomto případě je užití předložky na nesprávné. Měli bychom užít předložku do, vyjadřujeme totiž jednoznačně směr dovnitř- jdeme-li do bazénu, předpokládáme, že jdeme dovnitř, ve spojení s názvem městské čtvrti je užití předložky do dáno tradicí - vhodněji tedy - jedu do Skvrňan.

sme dnes svědky toho, jak předložka na proniká i tam, kde se dříve užívala jen předložka do nebo v. Celkově se projevuje tendence užívat předložky na a v k vyjádření jemného významového rozdílu - na se používá častěji ve spojení s názvem instituce - na škole, v používáme k označení konkrétního místa - ve škole. A měli bychom zachovat také užití předložky v ve významu dovnitř nebo uvnitř - jdeme do bazénu.

Odpovědi na dotazy posluchačů:

Jak se skloňuje a jakého rodu je euro.

Ve shodě s ostatními názvy měnových jednotek, např. koruna nebo dolar, píšeme i euro s malým písmenem (v bankovním styku se běžně užívá značka EUR). Zakončení přiřazuje podstatné jméno euro ke střednímu rodu ke vzoru "město": 2. p. j. č. eura, 3. p. euru atd.; v množném čísle dvě eura, tři miliony eur.

Je správné oslovení pane Hudec, pane Novák?

Není. Je zde jednak problém jazykový, jednak společenský. Čeština oslovuje tradičně tvarem 5. pádu- takže odlovení by mělo znít pane Hudče, pane Nováku. Nesprávnost této konstrukce je z pohledu jazykového dána tím, že užijeme k oslovení prvního pádu místo pátého. A z hlediska společenského jde o to, že se chováme k oslovovanému velmi familiárně.
autor: Helena Chýlová
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.

Zprávy z iROZHLAS.cz