Naše příjmení 2

23. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

V dnešním jazykovém koutku si budeme povídat o českých příjmeních a konkrétně se zaměříme na nejčastější česká příjmení a na to, jak vznikala. Českých příjmení je více než 40 000 a je nám jasné, že jejich četnost je rozdílná. Některá příjmení jsou obvyklá a vyskytují se u mnoha rodin, jiná příjmení jsou vzácná a setkáme se s nimi pouze výjimečně. Stejně tak je u některých příjmení zcela jasné, jak vznikla, a u jiných se musíme trochu namáhat, abychom zjistili, kde se vlastně vzala, a v mnoha případech jde pouze o vědeckou hypotézu a výklad pravděpodobný, opřený o jazykový rozbor, jak uvádí malá encyklopedie Naše příjmení, jejíž autorkou je Dobrava Moldanová.

Víte je úplně nejčastější české příjmení? Nic vás nenapadá? Určitě ano. V tabulce nejčetnějších příjmení stojí na prvním místě jméno Novák. Nováků je v naší republice úplně nejvíc, nositelem tohoto příjmení je asi 1 % naší populace.

Možná si kladete otázku, jak je možné, že je u nás tolik Nováků. Toto příjmení je odvozeno od adjektiva nový ve smyslu nový usedlík, nový soused nebo třeba švec, který šil pouze novou obuv. A právě novost byla prvním a velmi výrazným znakem, kterým se člověk odlišoval od kolektivu, do kterého prvně přišel. Stejně tak to platí pro příjmení Novotný, které je v tabulce nejčastějších příjmení na druhém až třetím místě. Dělí se o ně s příjmením Svoboda.

U tohoto jména je opět uplatněn jeden výrazný rozlišující rys. Od poddaných obyvatel vesnice se podstatně lišil svobodník - svobodný sedlák, proto dostal příjmení Svoboda. Kdo měl svobodu měl nějakou výsadu, nevázanost, útočiště, byl to člověk, který měl nějakou svobodnou selskou živnost apod. U tohoto příjmení je ale možný ještě jeden výklad původu, a to že vzniklo z místního jména.

Čtvrté místo má příjmení Dvořák, protože byl ze dvora a od lidí ze vsi se zase odlišoval. Další častá příjmení jsou Černý, Veselý, Procházka, Kučera, Pokorný, Jelínek, Hájek, Růžička, Fiala a paradoxně také Němec.
Toto příjmení vznikalo nejčastěji tak, že přistěhovalce z Německa Češi označovali osobním jménem nebo názvem zaměstnání s přívlastkem Němec, takže to mohl být Matěj Němec nebo také kovář Němec. Druhý možný výklad je ten, že příjmení Němec vzniklo od staročeského podstatného jména němec, tedy němý člověk.

Původ všech příjmení, o kterých jsme doposud mluvili, si můžeme vysvětlit poměrně snadno, ale jsou i taková příjmení, u nichž je původ nejasný. Pro příklad uveďme tři příjmení, která sice nejsou příliš frekventovaná, ale také nejsou úplně neobvyklá. Je to Klír, Veškrna a Pohnán. Příjmení Klír je počeštěné slovo Klier, které vzniklo z německého apelativa Kliber, a to bylo odvozeno ze slovesa klieben (štípat dříví). Veškrna vzniklo pravděpodobně buď ze zájmena staročeského veškeren, nebo ze slovesa vyškeřit, což znamená vyšklebit se. A poslední příjmení Pohnán je odvozeno z místního jména Pohnání u Mladé Vožice.

DOTAZY

Jak správně skloňujeme podstatná jména ručička a nožička? Zajímá mě hlavně sedmý pád.
Slova, která označují věci párové (jako ručičky nebo nožičky), si udržela staré tvary duálu neboli dvojného čísla. Jestliže se jedná o části těla (včetně těchto zdrobnělin), skloňujeme tato slova v sedmém pádě následovně: ručičkama, nožičkama, rukama, nohama apod. V přeneseném významu to ale neplatí! Proto máme hodinky se svítícími ručičkami nebo stůl s dřevěnými nohami. V těchto případech se totiž nejedná o označení párových věcí.

Zajímalo by nás, proč ve slově polyfonní píšeme po l tvrdé y, ale ve slově poliklinika měkké? Copak se v obou případech nejedná o předponu poly-/poli-?
Sice se v obou případech jedná o předponu poly-/poli-, ale tato předpona má pokaždé jiný původ a hlavně rozdílný význam. Obě předpony pocházejí z řečtiny. Ve slově polyfonní, stejně jako například polygrafie, polysémie nebo polygamie, má tato předpona význam "mnoho". Proto je podobný i význam těchto slov. Polyfonní znamená mnohohlasý, polysémie je mnohoznačnost a polygamie mnohoženství.
Na rozdíl od toho slovo poliklinika je složeno z řeckého polis (město) a klinika - je to tedy městské zdravotnické zařízení. Jen shodou okolností je poliklinika také místem, kde se soustřeďuje mnoho lékařských oborů.


Když se řekne...

Velbloud uchem jehly
Toto podobenství najdeme v bibli: "Snáze projde velbloud uchem jehly, než boháč vejde do království božího." Názornost tohoto přirovnání se přímo nabízí lidovému jazyku, proto obraz velblouda pokoušejícího se projít uchem jehly vystihuje i různé jiné absurdity života.
autor: Martina Kyselová
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.

Zprávy z iROZHLAS.cz