Od Všech svatých k Dušičkám aneb Svátky zemřelých I

23. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Dnes si povíme o lidových zvycích, které vždy nějak souvisí s pojmenováním. ... o tradičních svátcích Dušiček a Všech svatých

Svátek Všech svatých připadá na den 1. listopadu. Vychází ze skutečné události z roku 609 po Kr. Tou bylo vysvěcení Pantheonu (původního chrámu všech římských bohů) v Římě jako křesťanského chrámu.
1. listopad je zasvěcen památce všech svatých, tedy i těm, kteří se neslaví jednotlivě. Svátek je vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti. Slovo svatý znamenalo též "posvátný", ale podle jména Svatopluk můžeme usuzovat na původní význam "mocný", "silný" (tak tomu bylo i v germánském prostředí; dokonce ale už tento význam lze doložit v avestě, staroíránském svatém textu. Význam slova svatý jako "mocný" tu označoval toho, kdo má magickou, nadpřirozenou moc. Takový význam je odlišný od křesťanského pojetí, které spíše označuje toho, kdo je vyvolen k následování, kdo je silný vírou, mučednictvím apod.). V církvi řeckokatolické připadá tento svátek na neděli po svátcích svatodušních, v církvi katolické od roku 835 právě na den 1. listopadu.

V knize Život svatých od Viléma Auera se dočteme, že papež Řehoř III. dal roku 631 v Římě v chrámu sv. Petra zřídit kapli ke cti a chvále všech svatých apoštolů, mučedníků a spravedlivých Nařídil, aby na den 1. listopadu byla slavena slavnost všech svatých a aby věřící na konci církevního roku si na všechny zavzpomínali. Toto nařízení se původně vztahovalo pouze na Řím. Když však císař Ludvík Zbožný roku 836 vydal rozkaz, aby se tento svátek slavil i v Německu a ve Francii, byla nakonec tato slavnost zasvěcena celé církvi.

Dnes se hodně hovoří i o keltských základech křesťanských svátků u nás. Podle některých zpráv Keltové (nebo jejich předkové) opravdu již před třemi tisíci lety uctívali poslední říjnovou noc a v první listopadový den boha mrtvých Anwinna. Věřili, že se mrtví na počátku listopadu nakrátko vracejí mezi živé. Aby duchové nebloudili na cestě zpět do říše mrtvých, svítili jim na cestu lampičkami vydlabanými z kořenové zeleniny. Sami se před záhrobními silami chránili převleky a pomalovanými tvářemi. Tradice může být odvozena ze svátku Samhain, který se slavil v den keltského nového roku, v den, kdy podle keltské víry prolíná náš svět se světem mrtvých. Ovšem většina dávných pohanských kmenů (tedy i Keltové) podobný svátek slavila. Lidé uctívali své předky odedávna. Při stěhování si dokonce vozili sebou pozůstatky svých předků a komunikovali s nimi. V den jejich svátku zapalovali ohně, aby se duše pozůstalých mohla ohřát a strávit s nimi noc.

Na druhý listopadový den připadá Památka zesnulých - nebo také Památka všech zemřelých. Je významným svátkem, který lidé znají pod názvem Dušičky. Mimochodem - k tomu slovu duše: ještě ve staré češtině mohlo znamenat dech i duši; tzv záduší pak bylo jmění určené na modlitby za duše zemřelých a dušník byl poddaný darovaný v rámci záduší. Předpokládá se tu starý základ *dheu-es- (to pomáhá odhalit kombinace baltských a slovanských kořenů); blízké slovo deus označuje boha i boží princip. Naši předkové (tedy i Indoevropané) měli o duši 2 představy. Odlišovali duši stínovou a dechovou. Věcnější a masivnější byla však stará představa o duchu. Ten byl stále spojován s původním tělem (tedy byl chápán odlišně od obou představ duše; někdy ovšem představy splývaly).

Otázky:

Souvisí svátek Všech svatých s americkým Hallowenem? Podobný svátek slavili i Anglosasové. Když se v novověku tento zvyk rozšířil i do Spojených států, dostal svátek All Hallow´s Day (Hallowen) nový obsah. Spojily se tu tradice pohanské i křesťanské, spojily se obyčeje svátku Všech svatých se zvyky, zachovávanými k uctění památky zemřelých v den následující.

Anglický nebo anglosaský název All Hallow´s Day tedy odpovídá českému spojení svátek Všech svatých... Je tomu tak?
Jistě, je. A to nejen proto, že tak můžeme spojení přeložit, ale i pro vlastní obsah, který označuje. Jen ty naše české Dušičky jsou podle mého soudu komornější a intimnější než tradice halasného Hallowenu, která u nás kořeny nemá...

Co je to, když se řekne...

On (ona) dělá, jako by se oslejchal/-a
Konec října a počátek listopadu je dobou piety a vzpomínek. Měli bychom mít proto i více pochopení pro ty z nás, kteří nejsou tolik průbojní, asertivní... Rčení "dělat, jako by se oslejchal" bylo možné původně slyšet spíše na českém jihu. Ale proniká dnes i na západ (jak lze usuzovat z výpovědí starších venkovských mluvčích, kteří se v příslušných místech narodili). Užívá se ve významu oslýchat se, stydět, netroufat si... Dnes se tak mluví obvykle na venkově o někom kdo není příliš průbojný (nejčastěji o ostýchavém člověku; o tzv "stydlivé" dívce nebo chlapci). Někdy ale podobné spojení může označovat i někoho, kdo tzv. "dělá, že neslyší"... tedy: o tom, kdo záměrně "přesléchá" to, co je mu řečeno. Spojila se tu totiž podoba staročeského slova oslyšěti (které by se kdysi dalo porovnat s dnešním slovem "přeslechnout") s koncovou formou slova "ostýchat se"... A ne základě ovlivnění formy se posunul i význam: od užití ve smyslu ", přeslechla" k výše uvedenému obsahu.
autor: Zbyněk Holub
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka

Zprávy z iROZHLAS.cz