„AIDS už není strašák,“ varuje muž, kterému virus protřídil přátele

Spálit ručník s krví? Mýty přetrvávají

„Nemůžu někoho nutit, aby mi podal ruku, když na to z jeho strany nedozrál čas,“ popisuje Max Blanck svůj přístup k té části veřejnosti, která si při setkání s infikovaným člověkem drží odstup. Bariéry prý vznikají hlavně u lidí, kteří o problematice HIV/AIDS slyšeli naposledy v 90. letech, a dodnes je potřeba vyvracet řadu mýtů.

Za prvních 5 měsíců letošního roku u nás přibylo 136 nových pacientů s virem HIV. Počty nakažených se každý rok zvyšují, přičemž letošní první čtvrtletí bylo v tomto ohledu rekordní. Údaje poskytla Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS Státního zdravotního ústavu.

Možnosti přenosu viru HIV:
- nechráněným pohlavním stykem
- krevní cestou
- z matky na dítě (v době těhotenství nebo kojením)

„Když si vezmete stále platné poučení pro nově diagnostikované lidi s virem HIV, zjistíte, že vychází z údajů 80. a 90. let. Je tam tedy i psáno, že pokud se potřísníte krví a utřete se do ručníku, tento ručník byste měli spálit. To pravda není,“ uvádí jako příklad jednu z informací, které jsou dnes už zastaralé.

„Freddie" už není na očích. Počty nakažených stoupají

Osvěta kolem nemoci AIDS a viru HIV podle Maxe Blancka značně polevila. „Na přelomu 80. a 90. let to byl veliký strašák. Každý o tom věděl alespoň něco. Minimálně to, že AIDS je infekční a smrtelná nemoc, lidé viděli případ Freddieho Mercuryho (britský zpěvák na nemoc AIDS zemřel – pozn. autora) de facto v přímém přenosu, film Philadelphia atd. Pak to ustoupilo a velkou roli v tom hraje stát, který omezil financování preventivních aktivit zaměřených na HIV/AIDS, možná i z toho důvodu, že HIV pozitivních tady v té době nebylo tolik,“ srovnává dřívější dobu s dnešní situací.

Freddie Mercury |foto: kentarotakizawa, CC BY 2.0

Kvalita života infikovaného člověka?

„Léčba šla ve vývoji daleko dopředu, dnes je možné poskytnout péči na takové úrovni, že život člověka s HIV na kvalitě tolik neztrácí. A délka dožití je poměrně vysoká. Čistě statisticky jde o rozdíl přibližně 3 let od průměrné délky života. Mladá generace na to hřeší. Nemají reálnou hrozbu, že jde o tak závažnou chorobu, když propukne AIDS,“ přibližuje Max Blanck možné důvody, proč se mladí lidé někdy nechovají moc zodpovědně a počty infikovaných rostou.

Virus HIV = síto na přátele

„Nerad bych, aby to vyznělo proti prevenci, kterou se snažím dělat, ale dá se říct, že žiju život kvalitnější než před diagnózou. Tím nechci říct, že jsem se předtím choval bůhvíjak nezodpovědně, to ne. Ale mám kolem sebe daleko kvalitnější lidi. Ta diagnóza je zlomem nejen po zdravotní stránce, ale působí ve své podstatě i jako síto na lidi. S drtivou většinou těch, které jsem považoval za přátele, už nejsem v kontaktu. Naopak je tu celá řada nových lidí, kteří do mého života vstoupili po diagnóze, jsou s ní srozuměni a jsou mi daleko větší oporou,“ dodává.

Svůj příběh vypráví i na akademické půdě

Na co se studenti Maxe Blancka často ptají:

Jakým způsobem jste se nakazil?
„Nechráněným pohlavním stykem.“

Máte stálého partnera?
„Ano, jsme spolu 5 let, rok jako registrovaní partneři. (Už od počátku partner ví, s kým má tu čest. Seznámili jsme se v době, kdy už jsem byl diagnostikován.)“

Kde může, šíří Max Blanck osvětu. Trvalou spolupráci navázal s profesorem Petrem Pazdiorou z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Přestože v poslední době musel aktivity v oblasti prevence kvůli zaneprázdnění částečně omezit, nebrání se Max Blanck jakékoli další osvětě, pokud o ni budou stát například školy, neziskové organizace apod. Při žádné z besed, které za 5 let absolvoval, se ze strany mladých lidí nesetkal s negativní reakcí. S dotazy, které se opakují, ano.

Jak dopadl případ propuštěného polského policisty, kterým se Max Blanck společně se svým právním zástupcem inspiroval? Kdo a proč našemu hostovi zakazuje číst internetové diskuse? Poslechněte si celý rozhovor.