Nepleťte si silnici s medvědem. Vítejte ve světě neslyšících

Od doby, kdy se neslyšícím říkalo „hluchoněmí“, se poslání spolku vlastně nezměnilo. Stejně jako za časů, kdy ho zakládal Jan Zach, i dnes je jeho cílem zajistit organizační a společenský život neslyšících. V praxi to kromě všeho dalšího znamená zajištění kontaktu se „slyšícím“ prostředím, pomoc při kontaktu s úřady, při návštěvách u lékaře nebo tlumočení veřejných akcí.

S historií i současnou činností spolku, který svého času provozoval také vlastní divadelní a taneční soubor neslyšících, se můžete seznámit v mázhausu plzeňské radnice. Výstava, která vznikla u příležitosti uvedeného výročí, tam probíhá do 4. srpna.

Přístup Plzně k lidem se sluchovým postižením považuje Hanzlíček za velmi vstřícný a kromě všeho ostatního vyzdvihuje znakované televizní zprávy z regionu, které město podporuje. Když se má naopak v obecné míře zmínit o překážkách, které lidem s daným hendikepem komplikují život, mluví o problémech spojených s příspěvky na určité kompenzační pomůcky. Jako příklad uvádí tzv. pláč dítěte, tedy zařízení podobné známým chůvičkám. „Pod matraci dítěte se dá vysílač, rodiče si zapojí do zásuvky žárovku, která je na to nastavena. Jakmile dítě zapláče, žárovka začne blikat a upozorní tím rodiče,“ popisuje funkčnost přístroje a na adresu administrativních průtahů říká: „Než se vyřídí potřebné formality, dítě už pomalu chodí.“

Zásady vhodné nejen pro děti

Nekřičte, mluvte pomalu, rozhodně ne s plnou pusou. I tato pravidla pro komunikaci se sluchově postiženými se dostávají ke školákům v Plzni v rámci projektu „Znakovka do škol“, kterým se Spolek neslyšících Plzeň rozhodl hravou a zábavnou formou zvýšit povědomí o dané problematice.

Mluvte správným směrem

U dospělých se Hanzlíček často setkává se situacemi, kdy zdravý člověk, který mluví ke skupině lidí, mezi nimiž je sluchově postižený, má tendenci otáčet se při hovoru ke zdravým jedincům. Pozornost by měl přitom věnovat člověku se sluchovým postižením. „Je důležité, aby vám dotyčný viděl na ústa. Artikulujte jeho směrem, neslyší vás a potřebuje odezírat ze rtů,“ upozorňuje předseda Spolku neslyšících Plzeň.

V návaznosti na rodinnou historku pak připomíná nutnost náležité artikulace. Vybavuje si totiž případ svého otce, který v čekárně u lékaře usnul poté, co ho do ordinace velmi dlouho nikdo nevolal. „Ten, kdo zval pacienty dovnitř, nejspíš špatně artikuloval nebo jen někde mezi dveřmi zavolal jméno. Sluchově postižený občan tam takto může prosedět půl dne, než na něj dojde řada. Občas se to stane i v případě nějakých institucí, ale je to spíš perlička,“ dodává Hanzlíček s tím, že jeho otec se nakonec na řadu dostal asi po třech hodinách.

Velká úcta k rodičům

„Moji rodiče neslyšeli, přesto jsem měl výdobytky všech slyšících dětí,“ přibližuje Miroslav Hanzlíček své rodinné zázemí. „Koupili mi magnetofon, koupili mi gramofon. Přestože sami v životě neslyšeli hlas zpěváka, tak mi tu možnost dali. Nikdy jsem neměl odvahu ji plně využít, protože jsem si říkal, že já mám něco navíc, co rodiče nemají, takže jsem toho nikdy extra nezneužíval. Smekám před nimi. I vzhledem ke své vadě respektovali, že jsem slyšící, a dali mi veškerou možnost k tomu, abych se takhle mohl dál vyvíjet.“

Dál se vyvíjí také znakový jazyk a i zkušeného tlumočníka dokážou překvapit některé novotvary. Před pár dny se to stalo i Hanzlíčkovi, když se poprvé setkal s novým znakem pro slovo silnice. „Nechápu, kde se ten znak vzal. Když jsem ho ukázal starším neslyšícím, všichni byli překvapeni, protože se vymyká logickému vysvětlení,“ přibližuje svou zkušenost. V audiozáznamu rozhovoru znak popisuje a vysvětluje, že jen malou obměnou uděláte ze silnice medvěda.