„Počet nových filmů by překonal i někdejší komunistické plány,“ směje se Sedláček

Při vyslovení uvedeného čísla vzpomíná na normalizační 70. léta. „Komunisté si tehdy řekli, že každý týden by měl být v kinech jeden český nebo slovenský film. Jejich ambicí tedy bylo dosáhnout čísla 52 filmů ročně. Přibližně u čísla 37 se zastavili, protože zjistili, že je to ekonomicky neúnosné, dané filmy tak trochu kanibalizují samy sebe a že kvalitu při této kvantitě nelze při nejlepší vůli udržet. Takže někdy od roku 1977 od této ambice ustupovali a vracelo se to k hranici 30 filmů.“

Z loňské produkce udělala Sedláčkovi radost například rekordně navštěvovaná pohádka Anděl Páně 2, stejně tak i Lichožrouti nebo letos uváděný Masaryk.

Značka „český film“ vadne. Dnes točí každý

„Vždycky nám ve světě záviděli zájem diváků o národní kinematografii. Značka „český film“ byla vždy velmi dobrá. Je to už od 30. let, od dob Vlasty Buriana a Martina Friče, hvězdně obsazených a dobře natočených komedií. Pak se přidala nová vlna atd. Každopádně tenhle trademark vždycky dobře fungoval. Ale v posledních letech začala značka trošku vadnout,“ reaguje Sedláček na námitku, že až na výjimky se diváci na tuzemské filmy do kin často nehrnou. Přičítá to vlivu nových technologií, nižším nákladům na natáčení a skutečnosti, že v dnešní době tak může točit filmy v podstatě téměř každý. „Kvalita s vyšší kvantitou bohužel klesá. Když jde jednou divák na český film a spálí se, jde znovu za dva měsíce a spálí se opět, tak už se rozmyslí, jestli půjde na český film i potřetí.“

„Princezna slaví osmnáctiny, právě probíhá amnestie a otevírají se brány vězení, ze kterého vycházejí Dlouhý, Široký a Bystrozraký,“ přibližuje Jaroslav Sedláček úvodní scénu filmové verze pohádky K. J. Erbena, kterou ve spolupráci s Filmovým centrem ČT připravuje režisér Jiří Strach. O chystaných projektech více v audiozáznamu.

Práce kvapná…

„Co se týče náročnějšího filmu, výsledky jsou poměrně slušné, účast na festivalech je v posledních letech také dobrá. Ale myslím, že máme velký problém s dobrým diváckým filmem, takovým tím komerčním v dobrém slova smyslu, jako byl třeba Discopříběh natáčený v Plzni apod. To se nám dnes moc nedaří,“ hodnotí dnešní situaci a příčiny vidí například v ukvapené práci. „Jakmile má někdo jen trochu slušný nápad, už rychle utíká k natáčení, místo toho, aby nápad vybrousil a dotáhl, aby to nebylo spotřební zboží a film na jedno zhlédnutí,“ líčí své zkušenosti dramaturga Filmového centra ČT.

Za pozitivní protipól v tomto ohledu považuje film Teorie tygra, u kterého se podle něj vyplatila trpělivost a dostatek času na potřebné úpravy. Film tak řadí k těm, ke kterým se diváci pravděpodobně budou chtít vracet. Třeba jako k legendárním komediím, o jejichž autorech Sedláček říká: „Jim také trvalo třeba patnáct let, než se vypsali z průměrných komedií na ty špičkové, jako jsou Světáci, Pane, vy jste vdova! a další, které nezestárnou a divák je vždy uvidí strašně rád.“

Čím vším se zabývá Filmové centrum České televize? Jaká je domluva s českými filmaři? Jak probíhají zkušební projekce? Které projekty čekají na dokončení? Poslechněte si celý rozhovor.