Rytíř, který létal v gripenu a přežil smradlavé rybičky

Nevolno mu bývalo už na kolotoči. I tak je z něj letec

Pilotem chtěl být už v pěti letech. Jako kluk snil o létání nad knihami, které vyprávěly o pilotech první a druhé světové války. Neminuly ho ani počítačové simulátory, rád také stavěl plastikové modely letadel. „Když se mi podařilo mít otevřenou kabinu, očkem jsem nakukoval přes čelní štítek a hrál si s těmi letadly,“ vzpomíná na dětství a přiznává: „do mých patnácti let se mi dělalo špatně v autě i na kolotočích, přesto jsem se rozhodl, že do toho jdu. Začal jsem lítat na plachťáku – a tím to všechno prakticky začalo.“ Dnes má za sebou kariéru vojenského letce a vzpomínat může například na švédské gripeny.

Na obloze můžete Roberta Stejskala vidět už o tomto víkendu 30. 4 .- 1. 5. 2016 v Plasích na akci „Den ve vzduchu“, a to jako pilota historického stíhacího trojplošníku Fokker Dr.1 Dreidecker. Stroj kdysi pilotoval legendární Rudý Baron, Manfred von Richthofen, kterému je jako nejúspěšnějšímu stíhači první světové války připisováno 80 sestřelů. „Člověk se učí znovu létat, řídit letoun nejen kniplem, ale i nohama, popisuje Robert Stejskal, jaké to je, přesednout z moderní stíhačky 21. století do historického stroje z období první světové války.

Loučení se stíhačkou? Oči zvlhlé dojetím

Poslední let ve stíhačce Gripen absolvoval 14. listopadu 2014, a to za asistence instruktora. „Je to běžná praxe, aby vás náhodou nenapadlo chtít dělat na závěr nějakou parádičku,“ vysvětluje Robert Stejskal, který se tehdy proletěl po vlastech českých, od Beskyd po Krkonoše a zpět. Přestože si dlouho nepřipouštěl dojetí a utvrzoval sám sebe, že jde o zcela normální let, emoce se pochopitelně dostavily. Nad základnou ještě provedl simulovaný vzdušný boj s gripenem, který ho doprovázel, a šel na přistání. „Když jsem pak pojížděl a stáli tam hasiči, na každé straně jeden vůz, a udělali zkřížené meče proudem vody, to jsem tedy ukápl slzu,“ vzpomíná na významný den s tím, že pohnuté emoce jsou znát i z pořízených fotografií.

Rytířské zkoušky - to nejtěžší přišlo až na zemi

V roce 2009 byl Robert Stejskal pasován na Rytíře Řádu Gripen. „Piloti gripenů obecně, kteří se školili u Švédského královského letectva, což jsou v zásadě všichni, jsou po splnění určitých podmínek v oblasti počtu nalétaných hodin, odlétaných dovedností a splnění dalších úkolů pasováni na rytíře,“ vysvětluje Stejskal a vybavuje si i zkoušky a hry, které doprovázely slavnostní obřad. „To vám snad ani nebudu říkat, co jsem musel dělat,“ směje se. Pivo lité do dýchače mu jako zástupci země s bohatou pivní tradicí nepůsobilo potíže. „Jako Češi jsme s tím neměli problém, my to vypili hned. Ale spousta lidí se tam dávila.“ Nechybělo ani chytání syrových vajec na vzdálenost dvaceti metrů. U příležitosti podobných obřadů Švédové také s chutí vozí speciální konzervy s národní pochoutkou. „Smrdí to jako kontejner, ve kterém jsou zbytky všeho jídla. Prostě hnus,“ líčí Robert Stejskal, co čekat od nafouklé konzervy zkvašených nasolených ryb, které jsou v domovině gripenů vyhlášenou delikatesou. „Otevíralo to pět kluků, kteří leželi hlavami k sobě do tvaru hvězdy, každý měl kladívko a museli do plechovky praštit. Když to prasklo, po všech to stříkalo, někteří se pozvraceli. Bylo to asi to nejhorší, co jsem kdy dělal,“ hodnotí s odstupem času pobaveně.

Jak vypadá běžný den vojenského letce? Co obnášejí testy, kterými se zjišťují schopnosti adeptů na bojového pilota? Jak se simulují vzdušné boje? Kdy bylo Robertu Stejskalovi ve vzduchu nejhůř? Poslechněte si celý rozhovor, který natočil Vladimír Šťovíček.

V roce 2009 byl Robert Stejskal pasován na Rytíře Řádu Gripen|foto: archiv Roberta Stejskala