Uprchlíci jsou vaše šance, vzkazuje Liao I-wu. Vzpomíná na Havla a varuje před krizí hodnot

Jak sledujete imigrační vlnu, se kterou se momentálně potýká Evropa? Jak to celé vnímáte jako člověk, který ze své rodné země utekl před nesvobodou?

Takzvaná krize s uprchlíky je příkladem toho, že tady není něco v pořádku se základními hodnotami. Když je někde ve světě válka a nějaká jiná země řekne „nás to nezajímá, to je jejich věc, s námi to nemá nic společného, ať si tam dělají, co chtějí“, tak už na tom je něco špatně. Když situace trvá dlouho, důsledkem toho je, že z válkou zmítané země logicky utíkají lidé a snaží se o to, aby si zachránili život, a hledají místo, kde je bezpečno. Je to, jako když člověk spadne do vody, a ten druhý se má rozhodnout, jestli ho vytáhne a zachrání, nebo ho nechá utopit. Podle mě je lidské vytáhnout topícího se člověka z vody. Ale jsou lidé, kteří si řeknou: „Co když mu podám ruku a on mě stáhne s sebou? Co když se mě potom chytí za nohu, já ho vytáhnu na břeh a on mi zůstane viset jako balvan na noze a bude mě vysávat?“ Taková úvaha je možná odpustitelná u obyčejného člověka, který třeba nemá moc velký rozhled nebo nemá příliš mnoho životních zkušeností, ale pokud něco podobného říká politik, představitel země, člověk, který má jít příkladem, svou zemi někam vést a dovést, pak podle mě takový člověk není hoden být politikem. Takoví lidé nedělají svou práci dobře a nejsou hodni být na těch místech, na kterých jsou. Žijete v zemi, která se pyšní tím, že má svobodu, že má demokracii, že vyznává lidská práva. Pokud chcete v takové zemi žít, musíte těm hodnotám věřit a musíte pomáhat těm, kteří jsou v nouzi.

Čtěte také

Jsem přesvědčen, že ti lidé pro vás nejsou přítěží. Jsou pro vás spíš šancí. Člověk, který je v úzkých a kterému jde o život, přičemž se mu dostane pomoci od jiné společnosti, je vděčný za to, že v době největší nouze mu někdo pomohl. V té společnosti se bude snažit pilně pracovat. Je znevýhodněn i tím, že přišel z jiné kultury, z cizí země, a musí se opravdu hodně snažit, aby tam mohl mít ten život aspoň trošku dobrý. Pokud se mu toho přijetí dostane, bude se snažit ještě o to víc. Ale pokud do něj bude společnost kopat a bude mu říkat „běž se utopit, nás nezajímáš“, tak on v té zoufalé situaci samozřejmě – to nemá dobré řešení. Pokud by se jim té pomoci dostalo, jsem přesvědčen o tom, že je to velká šance a velké plus pro tu společnost, protože bude obohacena o lidi, kteří se budou velmi snažit pro dobro dané země a společnosti. Vlastně nerozumím tomu, že může existovat člověk, který se rozhodne, že je skopne zpátky do vody. Kde je potom Bůh? Kde je spravedlnost? Kde jsou všechny ty hodnoty, které chceme, aby svět vyznával? Velmi si vážím německých politiků, jako jsou Gauck a Merkelová, protože mají odvahu otevřeně o té věci mluvit a podporovat přijetí uprchlíků. Jak jsem již řekl, obyčejný člověk, když má strach z něčeho neznámého, je to v pořádku. Ale politik by takovým způsobem rozhodně mluvit neměl.

Čtěte také

"Němci jsou pořád ještě nevyrovnáni s tím děsem, který způsobili za druhé světové války, a myslí si, že to budou pořád kompenzovat nevážnými a nezodpovědnými činy, jako je teď vítání migrantů. To je konec Evropy." To jsou slova našeho bývalého prezidenta Václava Klause (z rozhovoru pro slovenskou HN televízii - pozn. autora). Jak to vidíte vy?

Já vlastně ani nevím, co bych měl na takový absurdní projev říct. Odkud se to vlastně bere? Nedokážu pochopit mysl, která mohla vyplodit takové prohlášení. Evropa není ohrožena uprchlíky. Pokud je Evropa něčím ohrožena, pak jsou to lidé, kteří právě takto hovoří. Vždyť to úplně popírá základy evropských hodnot a evropské kultury. Ty pevné základy, na kterých Evropa stojí a z čeho všechno evropské vychází. Co Spojené státy americké? Copak tam uprchlíci někdy přinesli nějakou krizi a zánik Ameriky? Vždyť naopak díky uprchlíkům se mohla Amerika stát tím, čím dnes je. (….) V Německu poslouchám debaty kulturních a politických představitelů o uprchlících. Němci se rozhodli, že tu situaci převrátí. Nebudou tomu říkat uprchlická krize, ale vezmou to jako šanci na toleranci, komunikaci, přijetí – a to jsou ty hodnoty, které uprchlíci mohou pomoct upevnit. Upevnit evropské hodnoty.

Co byste doporučil uprchlíkům, kteří mohou prožívat pocity, kdy hledají zbytky lidské důstojnosti? To je situace, do které jste se vy sám dostal. Tu životní zkušenost máte.

Já nevím, jestli mohu mluvit z pozice uprchlíka, protože moje situace se nedá s jejich neštěstím vůbec srovnávat. (…) Nicméně ze své vlastní zkušenosti bych rozhodně řekl uprchlíkům: „Vaše zážitky a vaši zkušenost je potřeba hlavně zapsat.“ Já sám tak vlastně pracuji. Pro mě je nejdůležitější co nejlépe zdokumentovat všechno to, čím si člověk prochází. Zapsat hlasy, které by normálně nikdo neslyšel. Zapsat tu cestu přes moře a všechno, co se dělo dál. Věřím, že v tom velkém množství uprchlíků bude určitě nějaký spisovatel a že se jednou dočteme to, co všechno se tam stalo, a bude to zpracováno do nějaké literární formy. Doufejme, že taková kniha bude také přeložena do češtiny a že si ji přečtou i váš současný a bývalý prezident a s odstupem času si třeba aspoň v hloubi duše vzpomenou na to, co tehdy říkali. A třeba i možná dostanou jiný náhled na ten svůj postoj. Nebo si tu knihu přečtou jejich potomci a řeknou si, co to ten táta nebo děda tehdy vlastně říkal. A možná se třeba i trochu zastydí.

Za co Liao I-wu kritizuje prezidenta Miloše Zemana? Má v Berlíně dostatek podnětů pro svou literární tvorbu? Poslechněte si kompletní rozhovor o odkazu Václava Havla, vojenské přehlídce v Pekingu, významu České republiky i uprchlické vlně v Evropě. Moderuje Vladimír Šťovíček, překládá Zuzana Li.