Dominik Mačas

Dominik Mačas

redaktor

Do Českého rozhlasu Plzeň jsem nastoupil 1. 6. 2001. Začínal jsem jako slovesný redaktor a editor vysílání, od roku 2006 až do konce roku 2009 jsem vedl kulturní redakci. Ve všední den mne můžete slyšet ve zpravodajských reportážích z kultury, v sobotním kulturně publicistickém magazínu Horizont nebo v nedělním Kaleidoskopu. Také mám na starosti dramaturgii pořadu Literární doteky. 

Co mne baví: literatura a hudba. 

Co mne přivedlo k mikrofonu? 

Na FF UP v Olomouci jsem studoval obor Teorie a dějiny literatury a dramatických umění. Měli jsme tam také "Rozhlasové praktikum" v jehož rámci jsme připravovali dramatizaci Erbenovy Svatební košile. Nevím, jestli se nakonec někde vysílala, ale každopádně těch několik replik bylo mé první vystoupení na mikrofon. Podruhé jsem se k mikrofonu dostal jako baskytarista overgroundové skupiny Svatá trojice v písni "Jó, jó, to se ti to spí", kterou jsme si vypůjčili od Plastic People. Pokud si ale dobře vzpomínám, nehráli jsme ji víckrát než jednou. Mikrofon mě však vábil a inspiroval i nadále. S olomouckým výtvarníkem Pavlem Preisnerem jsme plánovali založení hudebně dramatického souboru The Microfones, jehož členové by pro dosažení kýženého mikrofonického vzhledu nosili na hlavě tzv. afro, které jsme tehdy tolik obdivovali u The Jackson 5. Projekt však zůstal nerealizován. K vlastnímu (pronajatému) mikrofonu a skutečné rozhlasové práci mi dopomohla až řízená soustava šťastných náhod, když jsem o pár let později hledal v Plzni práci. Díky Aleně Ouředníkové jsem se dostal na náměstí Míru 10, kde díky Aleně Zemančíkové začala má externí spolupráce s kulturní redakcí ČRo Plzeň. Téměř o rok později - v červnu 2001 - jsem se z externisty stal pracovníkem na plný úvazek. 

Co považuji za rozhlasová "nej" v mé práci? 

Tvůrčí svoboda. Setkání s výjimečnými lidmi. Měl jsem možnost natáčet s řadou zajímavých osobností z řad umělců i uměnovědných odborníků, kterých si osobně velmi vážím. S odstupem času hodnotím tato setkání o to více, že někteří z nich již dnes nežijí. 

Co mne drží nad vodou? 

Sny a vzpomínky. Rodina a přátelé. Ale jinak, já jsem zdatný plavec. Stovku uplavu crowlem pod dvě minuty.