Tomáš Bernhardt: Nové logo Plzně je graficky čisté, je to ale jen hříčka

Máme v Plzni nové logo a je to veliká událost. Dalo by se tak soudit podle mnoha vyjádření na toto téma. Jsou jich v posledních dnech plné sociální sítě, ale objevují se dokonce i v tak staromódním komunikačním prostředí, jako je přímý rozhovor dvou a více lidí nacházejících se ve stejný čas na stejném místě - například v hospodě.

Má to svoje opodstatnění, neboť zadavatelé soutěže na nový symbol města primárně hledali logo nadčasové, jak bylo možné dočíst se v jednom článku. Čtenáře zaujatého při tom myšlenkou ne-li na věčnost, tedy aspoň na dlouhé věky však vrátil zpátky na zem jiný text, podle něhož by mělo logo vydržet městu alespoň deset let. No to je asi taková věčnost, jako školní docházka. Dítěti sedícímu v lavicích se zdá možná nekonečná, ale ohlédne-li se za ní později jako dospělý člověk, má pocit, že nějaké to desetiletí uteklo vlastně jako chvilka. A při pohledu do hlubší historie nějaká ta dekáda nehraje už vůbec roli.

Je to jen hříčka

Teď tedy máme výhled na podobně dlouhé soužití s novým, údajně nadčasovým logem. Ne, nechci se mu vysmívat. Je graficky čisté, jednoduché, umožňuje řadu variant, takže bude možné uzpůsobit ho snadno pro nejrůznější městské úřady, podniky, kulturní a jiné akce a podobně. Je natolik jednoduché a flexibilní, že se během několika hodin dočkalo řady parodií, někdy velmi vtipných. Řada lidí se také divila, že za něco takového, jako je jméno města v šipce směřující doleva (nebo také na západ nebo kam), má Plzeň zaplatit tolik peněz.

Tady je to ovšem složitější, protože od autorů se očekává víc, než jen kresbička šipky a pěti písmen. Musí vytvořit tzv. grafický manuál, který stanoví použití loga v různých situacích, velikostech, barevných kombinacích, způsob vytváření variant pro širokou škálu situací, materiálů a účelů; patří mezi ně jak úřední hlavičkové papíry, tak třeba reklamní trička a hrnky. Při detailnějším pohledu do návrhu vypadají některé aplikace nového loga docela svižně a elegantně.

Není to ale víc jak grafická hříčka, která nijak nevyjadřuje vlastnosti či charakter města. Ne že by nutně musela. Někdy se zadaří a některá podobně jednoduše utvářená loga se stanou skutečně nadčasovým symbolem svého nositele, stačí připomenout logo BBC nebo z nedávné doby vydařené logo Prahy.

Těžko říct, jestli to může být i případ plzeňské šipky, o níž není úplně jisté, odkud a kam vede, ale spíš bych se tomu divil. Na rozdíl od obou zmíněných log, která působí pevně a sebejistě, tohle je trochu roztěkané. Někomu může připomenout turistickou značku, jinému směrovku na úřadě, někomu navigační prvek na webu. Zahlédnout za ním Plzeň se mi zatím nepodařilo.

Městský znak nevytvořil ateliér

Ono je to ale nakonec možná jedno. Plzni zůstává jeden konstantní symbol, který je pravda trochu archaický, nicméně vyjadřuje dlouhou a pestrou minulost města. Je jím městský znak, tak jak se vytvářel od 14. do 16. stolení. Není dílem grafického ateliéru, nýbrž jej za zásluhy města rozhojňovali čeští panovníci, ba i papež. Měšťané na něj byli patřičně hrdí. Používaly jej městské rady za Rakouska, ale i za první republiky, kdy v čele města stál socialistický starosta.

Pro potřeby moderní doby, která si žádá jednoduchý grafický výraz, zdá se však poněkud složitý, a tak máme za posledních pár let již několikáté logo: byl tu stylizovaný půllitr, na který už všichni zapomněli, a nikdo po něm nepláče; hrací kostka Evropského hlavního města kultury spolu se stylizovanými pěti plzeňskými řekami; a teď tedy máme šipku. Jak dlouho vydrží, to zatím nevíme. Ale jako většina marketingových produktů je to nejspíš jen taková pěna dní tančící na hladině vody, která se nad ní zase brzy uzavře.

Zůstává však jedna zajímavá otázka: co to vypovídá o identitě města, že během několika let už vystřídalo tolik grafických symbolů, které si navzájem nejsou vůbec podobné a nemají žádný jednotící prvek?