Svatý Mikuláš

Svatého Mikuláše jsem měl vždycky rád. Nosí dětem dárky, je doprovázen andělem a čertem, sám předchází Ježíška, co bych si mohl přát ještě víc? Několikrát, asi dvakrát nebo třikrát, jsem ho také dělal. Za tu legraci i dětskou radost to vždycky stálo. Proto jsem se letos rozhodl, že to zkusím znovu. Zprvu jsem to sice nabízel několika jiným ochotníkům, ale když všichni svorně odmítli, bylo to jasné. Nakonec, dělal jsem v jedenácti letech už čerta, a to tak přesvědčivě, že se mě bály nejen děti, ale i dospělí. Z toho je vidět, že mám talent, a bylo by škoda ho zahazovat.

Asi po deseti letech jsem tedy opět stanul v úboru svatého Mikuláše před prudce bušícími dětskými srdéčky, abych do nich vlil trochu něhy a lásky, kterou přetékalo velkodušné srdce tohoto starověkého světce. Bylo to v malém sále mé fary, kde se shromáždilo asi dvacet dětí a deset dospělých v očekávání příjemně prožitého večera a mnoha dárků vyšší hodnoty, než jakou nabízel televizní program. Jestli se toto jejich přání naplnilo nevím, ale rozhodně jsem se o to snažil. Usnadňovali mi to dva krásní andělé a jeden čert, s nimiž jsem po zazvonění vstoupil do sálu, a pak už to začalo.

Mikuláš s anděly

"Milé děti, tak jsem zase mezi vás po roce přišel ...," spustil jsem svůj uvítací proslov, avšak nebylo mi dopřáno ho dokončit.

"To není svatý Mikuláš, to je náš pan farář!" oznámil všem svůj objev Péťa ze čtvrté třídy.

"Ano, ano, je to pan farář," přidávaly se další děti a jedno z nich uvedlo i argument:

"Má důchodky s odlepenou podrážkou jako on!"

Začínalo mi být hned na začátku trochu horko. Naštěstí si toho povšiml jeden z andělů, ovanul mě křídly a já mohl duchapřítomně pokračovat.

čertík

"Dobrá, Holmesíci, jsem teda pan farář. V tom případě vám rozdám tužky a papíry a bude předvánoční písemka z náboženství. Kdybych byl ale přece jenom svatý Mikuláš rozdával bych místo toho dárky..."

Děti náhle zmlkly a po chvíli promluvil jako první opět Péťa: "Asi jsem se spletl. Přece jen je to Mikuláš."

"To bych řek'," přispěchal mi na pomoc nečekaně čert a zařinčel řetězem tak silně, že se všechny děti začaly třást a malá Maruška špetla jemným hláskem, že chce na záchod. Odvedla ji tam její maminka, a když se ptala ještě menšího Jarouška, jestli nechce také, odpověděl, že teď už ne.

To už přinesli andělé dva velké koše plné dárků a chystalo se jejich rozdávání. "No vidíte, Budulínci, jak dovedete být najednou hodní," ujal jsem se zase své přerušené role. "Mám tady pro vás plno dárků, ale napřed se musím zeptat, jestli jste nezlobili, pomáhali rodičům, modlili se a kdoví, co ještě, abyste si ty dárky taky trochu zasloužili."

Děti se začaly překřikovat, kdo toho víc udělal. Dověděl jsem se úžasné věci. Ve škole se pilně učily, doma pomáhaly rodičům, odpoledne chodily do parku venčit psy a mladší sourozence, večer se nedívaly na televizi, ani když dávali horory, modlily se za spolužáky, učitele a uhelné prázdniny.

dárek

Jako svatý Mikuláš jsem z toho byl bez sebe. I andělé se začali dojetím vznášet a čert řekl, že je to v pytli a půjde se umýt a vyzpovídat.

Rozdali jsme dětem všechny dárky a poděkovali Pánu Bohu i svatému Mikuláši za krásný večer, na který budeme rádi vzpomínat. Pokazil ho trochu jen Péťa, který mi při odchodu řekl, že jsem to byl stejně já, ten svatý Mikuláš. Z výchovných důvodů jsem ho proto musel strčit do pytle po čertovi a zavázat řetězem.

Na děti však musí být člověk nejen přísný, ale také milosrdný, zvláště když je knězem. Proto jsem ho tam nenechal moc dlouho. Brzy ráno po rozednění jsem ho zase pustil.