Obyčejní lidé pro neobyčejné věci
Organizovaní dobrovolníci nepatří mezi mediální hvězdy a na přehnaný zájem médií a veřejnosti si rozhodně stěžovat nemohou. Přesto právě jejich přičiněním dostává život řady našich spoluobčanů lidštější rozměr a novou naději. Je proto jenom dobře, že alespoň na některé dobrovolníky je od roku 2001 pamatováno zvláštním, byť jen symbolickým oceněním - cenou známou jako Křesadlo. Koncem minulého týdne ji na loketském hradu získalo šest dobrovolníků. V poznámce se k události vrací Lubomír Stejskal.
Hovoříme-li o organizovaném dobrovolnictví, musíme se nejprve zmínit o občanském sdružení Hestia. To bylo ustaveno - zpočátku jako nadace - v roce 1993 a jeho smyslem byla a zůstává podpora pozitivních mezilidských vztahů. Před deseti lety bylo v rámci Hestie zřízeno Národní dobrovolnické centrum s desítkami programů. V nich se angažují lidé, kteří věnují svůj volný čas, vědomosti a energii potřebným spoluobčanům. Že tak činí bez nároku na finanční odměnu, se rozumí samo sebou.
Ačkoli sdružení Hestia sídlí v Praze, s jednotlivými regiony je propojeno pomocí takzvané Koalice dobrovolnických iniciativ. V Plzeňském kraji spolupracuje s Dobrovolnickým centrem Totem, v Karlovarském má hned tři partnery: Farní charitu Cheb, sokolovské sdružení Střípky a Mateřské centrum Karlovy Vary. Tyto regionální iniciativy také nejlépe vědí, kdo z jejich aktivistů si zaslouží cenu Křesadlo, u jejíhož zrodu stála právě společnost Hestia.
Minulý týden se dostalo cti být držitelem ceny Křesadlo za rok 2007 šesti dobrovolníkům. Jejich jména by nám mnoho neřekla, zato výběr z oceněných aktivit nám pomůže lépe současné dobrovolnické práci porozumět. Vyznamenání byli lidé působící ve vodní záchranné službě, farní charitě, horské službě či věnující se opuštěným zvířatům a v neposlední řadě osamoceným starým lidem. Nicméně alespoň jedno jméno za všechny, kdo v pátek odešli z Rytířského sálu loketského hradu bohatší o cenu Křesadlo, zmínit přece jenom musíme. Také proto, že lidé, kterým ta osoba slouží, nemají tolik příležitostí takto veřejně vyjádřit své uznání.
To jméno zní Marcela Gossová. Patří dívce, která už čtyři roky dělá něco, co v dnešním světě připomíná malý zázrak. Navštěvuje staré spoluobčany a svůj volný čas věnuje tomu, aby s nimi pohovořila, vyslechla je, uchopila jejich ruku a něžně ji pohladila. Je pro ně sluncem v často hodně temném podzimu života. Hřejivost jejích paprsků je pro osamělé seniory hodnotou penězi sotva změřitelnou. A když už jsme se dotkli peněz, zmínit musíme také názor, který vyjádřil jeden z oceněných, Vladimír Král z Vodní záchranné služby. "Všichni to děláme dobrovolně a zadarmo. Ale chybí nám materiál. Kdyby se třeba dalo hokejistům(míněn tým extraligové Energie Karlovy Vary dotovaný desítkami milionů korun) o půl milionu méně, byli bychom dobře vybaveni."
Slova, která by rozhodně neměla zapadnout.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.