V posledních mrazivých dnech redaktor Ondřej Vaculík asi není sám, pro koho už sama cesta pěšky do práce je zážitek tak vyčerpávající, že na práci - psaní kvalitnějších komentářů - už mnoho sil nezbývá. Proč? - To se teď dozvíme z jeho příspěvku.
Před čtrnácti dny jsem mluvil na tomto místě o neuklizených chodnících v našich městech a obcích, o sněhu a náledí, které chodci musí překonávat zejména ve vedlejších ulicích. Rozhlas má sice vliv na veřejné mínění, nikoli však na výkon veřejné či státní správy. Proto nějaká zlepšení na základě našeho vysílání neočekáváme. Nikdo ale netušil, že v případě chodníků dojde ještě ke zhoršení: Neuklizený, rozšlapaný s rozbředlý sníh zmrznul, vytvořil kluzký hrbolatý povrch, po němž chodit je, jak se říká, "o zabití", zejména pro starší lidi. Zatímco po napadnutí prvního sněhu obce vyvíjely alespoň snahu ho uklidit, nyní se jejich schopnosti či dobrá vůle patrně vyčerpaly a se současným stavem už nic nedělají. Kdyby aspoň led posypaly kamennou drtí! Nic. Náledí se blyští - a chodci, poraďte si, jak chcete. Upozorňovací ceduli "vstup na vlastní nebezpečí" obce na veřejném chodníku vyvěsit nesmějí, i když skutečnost taková je. Stav chodníků je totiž často stejný jako v parcích, kde je "při sněhu a náledí cesta uzavřena".
Řada zejména starších lidí se snaží pokud možno nevycházet, jiní místo aby šli pěšky, jedou autem, protože vozovky na rozdíl od chodníků udržovány jsou. Člověk se nemůže ubránit zlé myšlence, jestli za tou apatií veřejné správy ve věci chodníků není nějaká automobilová lobby, která naše komunální představitele v nečinnosti podporuje - aby každý občan pochopil, že v zimě se bez auta opravdu nehne. Vím, tak daleko chapadla chobotnic nesahají. Po ruce je vysvětlení pravděpodobnější: jde o další projev odlidšťování veřejné správy, o stupňování arogance moci i na komunální úrovni. To jest úroveň, kde i činitelé odpovědní za stav chodníků začínají mít větší starost o stav golfových hřišť a další své zájmy. A s tím rozhlas nehne, protože takoví lidé si z našich kritických poznámek mnoho nedělají.
Zřejmě nezbývá než čekat na jaro. A to se blíží, jak dokládá i Karel Makoň ze Záchranné stanice živočichů v Plzni, kam někdo donesl čerstvě narozeného zajíčka. "Není to nic výjimečného ani divného," vysvětluje Makoň, "neboť právě zajíci polní rodí svá mláďata již v únoru a to kolikrát přímo do sněhu." A dodává, že "jaro už začíná z ledu a sněhu nenápadně vystrkovat růžky, i když na to opravdové si ještě budeme muset počkat".
[
