Favorit Rokycany

Výroba kol v Rokycanech se datuje od roku 1922 a spojená je s chebskými Němci Swetlikem a Kastrupem a Františkem Heringem. Pozdější dlouholetý ředitel rokycanského Favoritu František Pelikán, který v podniku montoval kola už v roce 1935, vzpomíná, jak se kdysi začínalo.

František Pelikán:
Tehdy to byly ale cestovní kola. Firma se jmenovala Tripol – Hering. A bylo to spojení s Němcema - Kastrup a Swetlik z Chebu. To byli majitelé Esky v Chebu. Chtěli obsadit česky mluvící země v tehdejší Československé republice. Jenomže se ta jejich společnost v roce 34 rozpadla, tak oni postavili ty Němci v Rokycanech novou výrobnu a o tu firmu se rozdělili tak, že Hering si udělal novou značku Tudor a používal to TH. A tu původní značku Tripol si nechali Němci a od tý doby v Rokycanech byly dvě továrny na kola.

Obě fabriky, každá s necelou stovkou zaměstnanců, prosperovaly, protože o kola byl mezi válkami obrovský zájem. Pak však přišla okupace a místo kol se začaly vyrábět součásti zbraní. Po válce byly oba podniky spojeny v jeden a ten přešel pod ČZ Strakonice. Roku 1949 vznikla v závodě samostatná konstrukční kancelář, ale výroba cestovních bicyklů byla postupně utlumována a firma se dostala pod chebskou Esku. Tehdy také vznikla značka, kterou do té doby nesly ve světě uznávané volnoběžné přehazovací náboje.

František Pelikán:
Tudoráci chtěli Tudor značku, Tripoláci chtěli Tripol, no tak Bochníček, tenkrát ředitel, to rozluštil tak, že navrhnul značku Favorit a od toho roku 1951, potom, když se začaly vyrábět závodní kola, tak už existovala jenom značka Favorit.

Výroba závodních kol v Rokycanech je úzce spjatá s cyklistickým Závodem míru. Když v roce 1950 podnik vyrobil prvních 15 závodních silničních kol typu F1 pro naše reprezentanty účastnící se závodu "Warszava-Praha", odstartoval tím úspěšnou éru výroby sportovních, závodních a speciálních kol. Roku 1953 se závod osamostatnil a na pět let dostal název Favorit, n. p. Rokycany. Po reorganizaci československého veloprůmyslu byl však začleněn zpátky pod n. p. Eska Cheb. O závodní kola byl stále obrovský zájem nejen doma, ale i v zahraničí a podnik tak potřeboval nové prostory. Do té doby se totiž vyrábělo v provizorních dřevěných barácích, které nevyhovovaly požárním předpisům. Vznikaly tu nejen rámy pro kola, ale i další komponenty, všechno z lehkého, ale nedostatkového duralu, který byl primárně určen pro armádní zakázky. V roce 64 se rokycanští dočkali nové haly, v níž se začala stavět kola pro silniční i dráhovou reprezentaci nejen naší, ale i sovětskou, finskou nebo bulharskou. Krom toho vyráběli i sportovní nebo turistická kola.

František Pelikán:
Byly doby, že jsme dělali i kolo pro medvěda taky, Berouskovi. Ale dělali jsme kola pro krasojízdu, sálovou cyklistiku, Matoušková mistryně světa a potom hlavně bicyklball, bratři Pospíšilové, Daněk, ještě byl předtím, pro ty jsme vždycky postavili kolo jak se říká na míru. Ona byla malá Matoušková, měla krátký nohy a teď když tam musela protahovat v rozkroku to kolo, ty různý figurky, který voni tam tehdy dělávali, tak se jí to těžko tam protahovalo, tak my jsme jí i zkracovali, trošku tu vidlici jsme jí zkrátili, ale nemohli jsme moc, protože na to zase byli normy.

Sedmdesátá a osmdesátá léta znamenala pro podnik další vlnu rozšiřování, v roce 1978 opustilo výrobní pás milionté kolo. František Pelikán odešel do penze v době, kdy vybavení dílen bylo na vysoké úrovni, kvalita byla dobrá a podnik měl i vlastní vývoj. Kromě "tábora míru" dodával Favorit kola i do Západního Německa, Ameriky či Kanady – celkově do 38 zemí světa. Rok 89 byl zlomový. Přišlo otevření hranic a podnik nezachytil módní vlnu nových horských a trekkingových kol. Začal strmý pád a ve vedení se střídali lidé jako na běžícím pásu.

František Pelikán:
Já vo tom nerad mluvím, jo. Mě to prostě tak nějak bolí, já jsem byl takovej patriot, nebyla to jenom práce. Mě tam jeden čas volala mi sekretářka, že pan ředitel by se mnou chtěl mluvit. A to bylo v době, kdy montážní pás, které my jsme si tam udělali sami, tak oni ho zrušili a začali montovat kola na stojanech. Já když jsem tam přišel, tak jsem mu říkal, tomu řediteli, prosím Vás proč rušíte montážní pás a děláte na stojanech. Vždyť to množství kol nemůžete vyrobit. Ne ne ne, budeme je vyrábět. Já jsem říkal. Nebudete je vyrábět. Helejte se, když jsme dělali na stojanech a když jsme si zavedli montážní pás, tak stejnej počet pracovníků za stejnou dobu jsme dělali ze dne na den o 38 kol víc.

Ať na stojanech nebo na pásu, skutečností byl obrovský pokles výroby, nekonkurenční výrobky a následek na sebe nedal dlouho čekat. V roce 2001 Favorit poprvé zbankrotoval a stejně se vedlo i cyklomagnátovi Josefu Kozumplíkovi, který ho následně koupil. V roce 2004 se výroba definitivně zastavila. Dnes v areálu sídlí několik firem a také podniková prodejna, která kola značky Favorit stále prodává, i když ty nepocházejí z Rokycan, ale montují se na Moravě v Kunovicích ze součástek pocházejících převážně z Asie. Legendární značka, na které jezdili například Anton Tkáč, bratři Pospíšilové nebo Jan Smolík tak sice stále existuje, ale tradice západočeských továren na bicykly je už definitivně minulostí.