Apríl, apríl, apríl!

Povědomí o tomto svátku se v Evropě zachovalo až do třetí čtvrtiny 16. století, kdy se francouzský král Karel IX. rozhodl s konečnou platností přeložit oslavy Nového roku na 1. leden. Tak apríl oficiálně přišel o svoji výsadu. V lidovém prostředí však veselé oslavy žily dál vlastním životem.

Svátky bláznů

Jiné teorie spojují bláznivé aprílové oslavy se zemědělským ročním cyklem nebo poukazují na latinské pojmenování tohoto měsíce. Latinské aperire totiž znamená otevírati. V dubnu se příchodem jara otvírá nový zemědělský rok, což byl v minulosti dobrý důvod k bujarému veselí.

Králův šašek|foto: Pavel Pavlas

Svoji roli jistě hrál i dozvuk masopustních veselic. O aprílu se totiž rovněž mluvilo jako o "svátku bláznů" nebo "svátku zasvěcenců" a v minulosti byl v řadě evropských zemí také provázený průvody a bláznivými tanci. Podstatou svátku bylo vždy dočasné převrácení daného pořádku. A nenechte se mýlit - takové blázniviny měly a dodnes mají jednoznačnou výchovnou hodnotu. Ukazují totiž, co se stane, když se poruší zaběhnutý řád věcí.

Francouzské papírové ryby

Zvlášť oblíbené je vyvádění apríla ve Francii. Tento den se zde nazývá poisson d’avril podle dětského (nebo spíše dětinského) vtipu, kdy se vystřižená papírová ryba (fr. poisson) připevní na záda nic netušící oběti. Tradice „aprílování“ je ve Francii doložená už od roku 1564. V jiných zemích se stejný zvyk váže i k jinému datu, nejčastěji k 1. březnu, 1. nebo 31. květnu.

Kdož bláznem býti chce…

V českých zemích je tradice slavnosti bláznů o něco mladší. Nejedná se zřejmě o původní český svátek, rychle však u nás zdomácněl. První písemná zpráva pochází z roku 1690 a jejím autorem je Bartoloměj Christellia z Prahy. Uvádí, že „prvního dne měsíce apríla nechá se mnohý obelstít potměšilostí, ale dvakrát tak často i hrubou lží“.

V zevrubnější zprávě z roku 1792 se líčí, jak pán na apríla žertem poslal sluhu pro půl lokte nehašeného vápna do apatyky, kde si z něho vystřelil i lékárník sdělením, že už žádné nemá, protože se o ně lidé porvali a všechno vápno potrhali. V knize Žert a pravda z roku 1796 se zase lze dočíst, že „v měsíci dubnu, kdož bláznem býti chce, nechť se dá aprílem poslati.

Vtipné semínko a rovnák zatáček

Od konce 18. století jsou u v Čechách zprávy o aprílovém vyvádění podstatně častější. Žertíky byli zprvu častováni příbuzní a známí, například tím, že byli vysláni koupit nebo vypůjčit nejrůznější předměty. V blažené nevědomosti oběti aprílového vyvádění tyto zpravidla neexistující věci marně sháněli.

Takovým oblíbeným artiklem byly i nová bublinka do vodováhy, vtipné semínko, ohýbák rohlíků, ohýbák na cihly nebo rovnák zatáček. Ze stejného ranku jsou požadavky na sušený sníh, pytel páry, hodinářskou motyku, kohoutí vejce, kachní mléko, nové mezery do žebříku, bleší jazyky, dvacet deka mušího nebo komářího sádla nebo snad dvě libry zaječího peří. Každý, kdo aprílový žertík včas neprohlédl, si vysloužil titul „aprílový blázen“ a byl celý den terčem posměchu.

Co o aprílu říká starý snář:
Pošle-li tebe kdo aprílem – znamená to čest.
Poslati aprílem někoho – to je jisté zklamání.
Býti poslán aprílem – znamená posměch.

Aprílové pranostiky:
Aprílové počasí je nad ženu vrtkavější.
Aprílové počasí jsou časy a nečasy.
Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj.

Vypečená kachna

V nejnovější době lze zaznamenat zvláštní aprílové projevy i u jindy docela seriózních novinářů. Tento den totiž tradice dovoluje překročit rámec vážnosti a dokonce vypustit i tzv. novinářskou kachnu. K nedělnímu obědu bychom si ji sice neupekli, ale i tak někdy bývá pěkně vypečená.

Nešťastné aprílové nářadí

V tradiční české lidové kultuře však byl první duben považován za den poněkud nešťastný. Oběsil se prý tehdy Jidáš a ďábel byl svržen do pekla. Dokonce platilo tabu pro určité práce, např. setí, a nemělo se ani chodit do lesa. Nářadí vyrobené toho dne prý přináší smůlu a nedává užitek.

Poslechněte si celý aprílový Špalíček lidových písní!