Chleba s tvarohem a hurá do lesa! S kaprovkou, sekerou a sílou drvoštěpa
S naším seriálem O řemeslech se vypravíme za dřevorubci do dob, kdy jim ještě tvrdou práci neusnadňovaly ani motorové pily ani jiná mechanizace. Pila a sekera - to bylo základní vybavení dřevorubců po staletí.
Ve zvlášť nepřístupných horských oblastech stále ještě je. A také dobří tažní koně, potřební na svážení dřeva z nepřístupných terénů. Stejně jako dnes probíhala i v minulosti těžba dřeva hlavně v zimním období. Lesný označil, které stromy se pokácí. Zimy bývaly jiné, hlavně bývalo mnohem víc sněhu, a tak ke svážení dřeva sloužily speciální saně.
Pro dopravu palivového a kratšího dřeva sloužily jedny sáně, pro delší kusy, třeba na trámy krovů a stěny roubených domů pak další přípojné sáně. Podobně jako dnes návěs u kamionu. Sáně v lese ale nezanechaly takovou spoušť jako dnes těžké a hlučné stroje.
Stromy se kácely pilou kaprovkou a bylo k tomu zapotřebí dvou dřevorubců. Větve se odsekávaly sekerou. Dřina ohromná. Alespoň částečná úleva přišla s vynálezem benzinového motoru, kdy se záhy objevila i varianta pohonu pilu. Zrodila se motorová pila.
Obluda pro dva siláky
Z počátku šlo o velké monstrum, které museli držet a ovládat dva muži. Byla to dvoumužná pila stejně jako původní kaprovka. A i když zvedat a držet několik desítek kilogramů velké monstrum nemohlo být nic příjemného, byl to velký pokrok v těžbě dřeva.
Motorové pily se postupně zmenšovaly a vznikaly stále spolehlivější, ovladatelnější a hbitější stroje. Vážné úrazy na sebe nenechaly dlouho čekat, a tak se motorová pila dočkala bezpečnostních prvků jako dnes už neodmyslitelná brzda řetězu.
I přes obrovský pokrok v těžbě dřeva, přes takzvaný harvestor, který velké smrky v lese kácí a opracovává, jako by šlo o lehká párátka, po mohutné svážné stroje, patří tohle řemeslo dodnes k těm nejnáročnějším.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
