Eva Klausnerová: Masaryk
Za dva dny si připomeneme výročí narození prvního československého prezidenta Tomaše Garrigue Masaryka. Už dnes se mu ale v dnešním příspěvku věnuje Eva Klausnerová. Svůj text nazvala jednoduše: Masaryk.
V tlustém kancionálu, který patřil rodině kočího Josefa Masaryka, je na poslední stránce napsáno: "Tomášek se narodil v Hodoníně na den s. Tomáše 7. března 1850. Dej mu Pán Bůh hodně zdraví, ať roste k radosti naší i svého patrona." Letos od tohoto dne neuplynulo kulaté výročí, ale přesto bychom si ho měli připomenout. A vzpomínat bychom měli každý rok.
Náš první prezident, zakladatel moderního Československa a v celém světě vážený, vyrůstal v Čejkovicích jako mnoho venkovských chlapců. Učil se kovářem a pak se těžce probíjel na studiích, protože se musel sám živit. Získal doktorát z filozofie a v Lipsku se seznámil s Charlottou Garrigue, Američankou z New Yorku, která v Evropě studovala hudbu. Požádal ji o ruku a byla to šťastná volba pro něho i pro naši zemi. Mladá rodina nejprve žila ve Vídni a od r. 1882 v Praze, kde Masaryk učil na univerzitě.
Masarykovy názory ovlivňovalo chudé dětství i silné demokratické a morální cítění jeho ženy. Nejdůležitější pro něho byla svoboda jednotlivce a pravda. Neváhal se pouštět do riskantních zápasů, které ohrožovaly i jeho postavení. R.1886 prosadil vědecké prozkoumání dvou slavných českých rukopisů, neboť měl podezření, že jsou padělané. Strhla se proti němu nenávistná vřava, ale měl několik statečných spolupracovníků. Horší to bylo, když oponoval pověře, že židé zadělávají macesy křesťanskou krví. Nešlo o maličkost, protože kvůli této fámě měl být mladík Hilsner popraven. Tehdy Masaryk stál sám proti zfanatizovaným davům, po boku mu zůstala jenom Charlotta.
Okolo jeho osobnosti se vždy rojily pomluvy. Jedna např.tvrdila, že není dítě kočího, nýbrž šlechtický levoboček. On se svému otci opravdu nepodobal, ale zato jeho syn Herbert byl celý dědeček. Stačilo se podívat na fotografie.
K jiným odhalením patřilo, že Masaryk vůbec nebyl Čech. Vždyť jeho matka byla Němka. Terezie Masaryková, rozená Kropáčková, ale nebyla Němka. Chodila do německé školy a ve službě mluvila německy, to však bylo za Rakouska běžné. Masaryk sám češství intenzivně prožíval od chvíle, kdy se ocitl na gymnáziu v Brně. Jeho smysl pro spravedlnost se bouřil proti pohrdání německých učitelů českými žáky. Byl členem českých spolků a ke jménu Tomáš si přidal Vlastimil. S odchodem do Prahy neváhal proto, že by se necítil být Čechem, ale protože věděl, jaké úzkoprsosti vystaví svou emancipovanou ženu.
Nejzákeřnější z pomluv je tvrzení bolševiků, že Masaryk byl vrah, jelikož dal střílet do dělníků. Roku 1933 bylo u nás 920 tisíc nezaměstnaných a byli na tom mnohem hůře než ti současní. Zlepšit jejich situaci se podařilo např.starostovi Luďkovi Pikovi v Plzni. Zahájil stavby na zvelebení města a dal tak lidem práci. Komunisté mu to nikdy neodpustili, protože chtěli naopak bídu prohlubovat. Pořádali stávky a výhrůžné pochody a doufali, že rozvrátí zemi a nastolí vládu sovětů. Policie proti nim zasahovala a dvakrát střety skončily tragicky. V Duchcově přišli o život 4 lidé a v Mostě 2. Český prezident však není vojenský diktátor a nevelí policejnímu sboru. Masaryk s tím neměl nic společného. Odpovědnost za smrt dělníků nesou spíše ti, kdo konflikty vyvolali.
Nacisté nás chtěli vyhladit a bolševici proměnit v ruskou gubernii. Shodně nenáviděli svobodu a pravdu, a proto špinili Masarykovu památku i naši 1. republiku. Jejich lži ještě z povrchu světa nezmizely. Možná, že svoboda a pravda dosud někomu vadí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
