Hokynář aneb kupec. A jeho koloniální království

Název koloniální je odvozen od exotického zboží z tehdejších britských a dalších kolonií. Kromě potravinářského a drogistického zboží nabízel dobrý hokynář i další průmyslové zboží každodenní potřeby. Od hřebenu po prací prášky a podobně.

Sortiment se řídil hlavně tím, kde se samotný obchod nacházel. Jiné potřeby mělo obyvatelstvo ve městech a jiné na vesnici. Specifikou bylo rozvažování, kdy byl sortiment obchodníkovi dodáván pouze ve velkoobchodních baleních. A protože peněz nebylo nazbyt, každý si koupil jen tolik, kolik nezbytně potřeboval. Káva se většinou mlela v obchodě, někteří kupci si ji i sami pražili.

Od hokynářství, přes družstva až k nadnárodním řetězcům

Tak jako dnes hlavně na malých vesnicích fungují vietnamské večerky, byl v minulosti nenahraditelný dobrý hokynář, u kterého se dalo koupit prostě všechno. Kromě drogistického zboží také průmyslové zboží jako třeba nádobí nebo pracovní nářadí.

Smíšení zboží přineslo až znárodnění. Soukromá hokynářství se za socialismu přeměnila na síť maloobchodních prodejen. Vznikala spotřebitelská družstva jako Jednota, Včela nebo Budoucnost.

I dnes, ve světě rozlehlých hypermarketů a bující konkurence, mají malé obchůdky svoje místo na trhu. Malý obchod, kde se majitel zná s nakupujícími, je i místem společenského dění. A co vy, máte svého oblíbeného a kvalitního hokynáře?