Jana Kořínková: Notebooky, tablety a telefony nejsou jenom k vzteku!

27. únor 2015
Publicistika

Rozčilují vás lidé, kteří neustále telefonují, hrají si s mobilem nebo nezvednou hlavu od tabletu? Ať už jsou to příbuzní nebo lidé v dopravním prostředku? Janu Kořínkovou ano. Ale také přišla ve svém fejetonu na to, že ani tenhle problém není černobílý.

Vzpomínám moc ráda na sobotní večery svého dětství. Hráli jsme s tátou šachy nebo „Člověče nezlob se“, maminka zašívala. Povídali jsme si a poslouchali četbu na pokračování. Jakmile někde zaslechnu hlas Františka Filipovského, hned si vybavím jeho nepřekonatelnou reprodukci knihy „Bylo nás pět“. Manžel zas vzpomíná na to, jak se v zimě u babičky dralo peří. Sešlo se hezkých pár sousedek. Těch příběhů, co jako malý vyslechl. Ani nedutal, aby ho náhodou neposlali spát.

Začalo to televizí

Pak se v domácnostech postupně začaly objevovat televize. Vybavuji si, jak jsme se scházeli u kamarádčiných rodičů, kteří už ten zázrak měli, a společně jsme sledovali na maličké obrazovce přenosy z mistrovství v krasobruslení. Prožívali jsme piruety Hanky Maškové, drželi palce sourozencům Romanovým. Ty flitry, jak je popisoval legendární komentátor Karel Mikyska na úborech krasobruslařek, dodnes vidím v duhových barvách, ač byla televize černobílá. A sousedé se hned nerozešli, měli si co povídat.

Střih. Počítače a internet nás v posledních desetiletích spojily s celým světem. Lidé si často nemají doma co říct, a pak na sebe na facebooku prozradí i ty největší, často vymyšlené důvěrnosti. Události neprožíváme, ale hltáme. Kdo nemá mobil, jako by nebyl. Nepovídáme si z očí do očí, ale es-em-eskujeme. Co byste řekli na to, že mi manžel z vedlejší místnosti zavolá mobilem, abych se šla podívat na nějaký zajímavý článek, který našel na internetu. No, vlastně můžu být ráda, že to se mnou vlastně chtěl fyzicky sdílet a neposlal mi mail s linkem, viďte…Ale přiznám se, přispělo to k mému rozladění z IT technologií.

Odloučení a práci technologie ulehčí

Jezdím často vlakem do Prahy za malým vnoučkem. Většina cestujících v kupé po usednutí vytáhne mobily, notebooky, tablety a ač fyzicky přítomná, ocitá se duchem někde jinde. Nemám jim co vyčítat, zaberu se do čtečky. Nedávno mi ta cesta ale proběhla trochu jinak a můj poněkud nepřátelský náhled na počítačový svět poopravila.

Pravda, dívčina naproti vytáhla notebook a pustila si nějaký film, mladý muž vedle brouzdal v tabletu po internetu a já si zapnula čtečku s detektivkou. Ale všimla jsem si, že stará paní u okna by si ráda povídala. Když jsem k ní zvedla oči, usmála se a řekla, že doufá, že rychlík dorazí do Prahy včas, aby stihla letadlo do Kodaně. Má tam dceru, která se vdala za Dána a našla moc pěknou práci. A nestýská se vám? Zeptala jsem se. Prý ani ne, zdraví jí naštěstí i v osmdesáti letech slouží, jezdí za nimi, oni sem a každý večer si s dcerou skypují. A jsme u těch počítačů zas. Jenže takové využití musí člověk pochválit.

Slečna naproti zavřela notebook a světe div se, přidala se k nám. Skypuje si často s dědečkem na Karlovarsku. A starý pán, který pěstuje růže, si prý mailem vyměňuje zkušenosti s půlkou republiky.

Také mladý muž měl co říct. Je z Klatovska, když ztratil práci na jednom úřadě, dlouho nemohl najít jinou. Nedávno si udělal rekvalifikační kurz na tvorbu webových stránek, založil firmu a teď se jede domluvit s klientem do Berouna.

Původně jsem chtěla hořekovat nad tím, jak nás počítače a mobily pohltily. Jako všechno, ani tahle problematika však není černobílá. Měli bychom se asi řídit parafrází přísloví „ Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán“. Tam kde nám nové technologie slouží, je využívat, ale nestát se jejich otrokem, nezapomínat, že druhé potřebujeme a oni potřebují nás.

autor: Jana Kořínková
Spustit audio