Jindra Klímová: Rady z posledních událostí

Politolog Jiří Pehe, jehož závěrům dost věřím, napsal před nedávnem ve svém článku, že žít v našem státě je dost riziková záležitost. Ta slova vyjadřují i pocit můj, mnohých, které znám, vídám a o kterých jen slýchám. Stačí třeba jen zaplést se do obchodní sítě: je ten masný výrobek opravdu z masa, je tahle etiketa pravdivá a vůbec pravá, odpovídá tahle cena léku a není nějak nesmyslná, není ten alkohol dokonce smrtící, nemá ten agent dodavatele plynu falešnou legitimaci, je ta banka bezpečná? Stačí jen slyšet o stovkách výběrových řízení na milionové zakázky pod heslem : nejlevnější - nejlepší. Je to opravdu tak? Neskrývá šetření na materiálu a kvalitě nějaké budoucí problémy nebo dokonce neštěstí? Co nám to slibuje adept prezidentství? Bude to moci splnit? Prostě - vezměme na vědomí, že být občanem si žádá určitou kvalifikaci a hodně, hodně zkušeností a bdělosti. Hlavně tedy umět číst, vidět, rozeznávat a přemýšlet. Tedy - dobře volit a vybírat.

Ale to nejzákladnější člověk jako jedinec nezmůže. Od toho totiž máme stát. Ideologie, hlásající, že všechno zařídí a vyřeší volný trh a že čím méně máme úřednictva, tím bude lépe, nějak nevychází. Nu, možná by to platilo v trochu lepší společnosti, kde je v povědomí něco jako poctivost, čest jména a konání, a taky odpovědnosti za sebe i za ostatní. Nikdo nevyvrátí, že nejlépe jsou na tom ty evropské země, ve kterých funguje dobře státní správa a život řídí zavedená a dobrá pravidla. Nejen ta u nás upřednostňovaná moc peněz. Ještě podpořená ne právě kvalitními zákony, jak známo, ozdobenými přílepky, které s příslušnou tématikou vůbec nesouvisejí. Jen aby se nich nikdo příliš nevyznal! Jenomže o tom se nemluví, v novinách nepíše a v rozhlase a televizi nevysílá. Kazatelé mravnosti jsou nežádoucí a směšní.

Globus politicky, Evropa

Tak nějak se stalo, že stůněme spolu se svým státem. Naše diagnóza je chronický pesimismus. K němu patří i nezájem a taková ta lidsky pochopitelná snaha hodit za hlavu to, co se nám do ní nevejde. Uměním chytráků, kteří státu nejvíce škodí, jsou i opakovaná slova, že za naše trápení může diktátorská Evropská unie. Jen se nesnažte studovat fakta a pochopit mnohá opatření. Třeba by vám z toho vyšla jiná než ta zlá unie, která nám stále ještě drží nad vodou mnoho potřebných investic. To raději nezdůrazňovat! Že to tak někdo chce, v tom běžícím čase ani nepostřehnete. Události a problémy s nimi spojené se na nás valí jako povodeň. Až neuvěřitelné příběhy o dalších a dalších podvodech. Nové a nové výmysly státní správy, které kolabují. Jen jako kapka v moři objeví se něco málo, co léčí pesimismus, třeba dobrota charity. Ti, kdo tenhle věčný boj nevzdali a chtějí stát jiné kvality, musí ale jednat s tím současným. Tento týden se budou o slovo hlásit zemědělci. Najednou se zjistilo, že na úrodné české půdě je dvakrát více fotovoltaiky než ve slunné Francii a téměř neslyšitelný je vzkaz Evropské unie, že používání biopaliv je méně příznivé pro životní prostředí než původně palivová lobby prokazovala. Nenápadně se po cukrovarech zavírají mlýny, likvidují se stáda, zvyšuje se dovoz. Možná si říkáte: moudrý stát musí přece chtít co největší soběstačnost. Moudrý stát, ten kdybychom tak měli....